Setkání na Malé Atlantidě 18,.19.8.2018

1.pravidlo

Prostě začněte

Pro to, abyste se naučili, jak si úspěšně přát, je nejlepší s přáními prostě jednou začít. A protože chceme co nejrychleji vidět první úspěchy, začneme s jednoduchým cvičením. A jak se člověk co nejrychleji dopracuje k prvním úspěchům ? S malými požadavky. Proč s malými“ ? U nich lze k přáním přistupovat hravě a nepředpojatě. Věci, které pro člověka příliš neznamenají, jsou také spojeny s menší dávkou strachu. Člověk si je může představit svým duchovním zrakem a následně na ně znovu zapomenout, tedy se od nich odpoutat a tím je poslat na energetickou pouť. U nedůležitých věcí člověk spíše uvěří, že se přání splní, protože na tom člověku tolik nezáleží. A právě důvěra je u úspěšného přání si jednou z nejdůležitějších věcí. Důvěra vytváří víru.

Víra v úspěch vytváří samotný úspěch.

Důležitá je tedy pouhá víra v úspěch přání si. Je to prazdroj, který přání trvale pojí s energií. Je to vždy víra, která hory přenáší.

Problém s rozumem

Naproti tomu rozum chce logické vysvětlení, a proto se nás snaží přesvědčit o tom, že to nemůže fungovat. Nic lepšího neumí. Ale každá nová, pozitivní zkušenost a každý prožitý úspěch přispěje k tomu, že i on se přesvědčí o tom, že máme schopnost si úspěšně přát. Koneckonců má obrovskou schopnost učit se, může ale vědět jen o tom, co poznal a co chápe. Všechno ostatní odmítá přijmout. Proto rozum není pro zázraky kompetentní. Dokonce se vyloženě snaží veškerým zázrakům zabránit. To, co se nehodí do jeho obrazu světa, přece nemůže existovat. Z tohoto důvodu vám později vysvětlím (pro rozum na základě vědeckých poznatků), proč naše přání nejenže mohou být splněna, ale jsou také splněna vždy a bez výjimky. Tím můžeme rozumu argumentovat, když o tom zase začne pochybovat. Jedno je ale potřeba si ujasnit - velká přání by mohla při učení jak si správně přát fungovat úplně stejně, neboť Universu je jedno, zda je přání velké, nebo malé. Jsou to vždy jen naše představy, které něco připustí, nebo něčemu zamezí. Ale protože jsou právě naše představy tak zapletené, že ve splnění svých přání vlastně opravdu nevěříme, podvědomě proti splnění zdánlivě velkých věcí pilně pracujeme. Naproti tomu menší „zázraky" se mohou při určitých nahodilých okolnostech přece jen někdy stát, podle hesla: „Když je štěstí unavené, i na vola sedne". Možná ale po prvním menším „zázraku" člověk najde odvahu k dalšímu malému zázraku, který už pak možná není zázrakem, ale něčím jako úspěšným splněním našeho přání. Čtvrtý a pátý zázrak bude stále přesvědčivějším důkazem a náš rozum zjistí, že zřejmě existuje ještě něco víc, co však nedokáže vysvětlit. Přizpůsobí se a pomalu si vytváří nový koncept. Najednou začne rozum ten nový svět akceptovat, protože úspěšné přání si je něco, co je pro rozum očividné: On vysílá a zase přijímá. Časem se začne považovat také za tvůrce. A najednou uvěříme základnímu fyzikálnímu zákonu:

Pozornost přitahuje energii.

Je-li to pravda, říká si rozum, tak bych se mohl odvážit i větších přání. Samozřejmě. Nejprve je potřeba náš rozum skutečně přesvědčit. A to je nejsnadnější právě pomocí drobných přání. Jediné, na co při tom musíme dbát, je u tohoto přesvědčení neochvějně setrvat. Proto začneme s malou ověřovací fází. Potřebujeme totiž zažít nějaký úspěšně splněný výsledek, který by našemu rozumu ukázal: „Podívej, funguje to." Potřebujeme něco konkrétního, abychom se zbavili přesvědčení, že to nefunguje.

Cvičení dělá mistra

Kromě toho jsme přece v umění vědomého úspěšného přání si začátečníky. Považujme se tedy za učně. Například zlatnickému učni také hned nesvěříme výrobu drahocenného briliantového náhrdelníku. Ví, že je to jeho cílem, a ke konci svého učebního období už umí zacházet i se vzácnými materiály, u nichž na jeho umění opravdu záleží. To je i naším cílem. Chceme, aby nám přání šlo lehce od ruky u malých i u velkých záležitostí a abychom dosáhli výsledku, který jsme si přáli. A proto je lepší cvičit se nejprve na malých věcech a sbírat potřebné zkušenosti. Ovšem sbírat zkušenosti znamená také dělat chyby a poučit se z nich. Tak jak se to přihodilo mně u mého přání filmové role. Cvičme se tedy ve věcech, u kterých rychle uvidíme výsledek.

Rezervace parkovacího místa

Jak by se vám například líbilo začít s tím známým parkovacím místem, které není k nalezení, protože ho vždy těsně před námi zaberou jiní ? Mělo by to dvě výhody.

Výhoda 1

Parkovací místa představují nejjednodušší cvičení, neboť svým hravým charakterem to pro naši dosavadní víru nejsou vážné a nebezpečné věci. Pokud by se nám pomocí úspěšného přání si podařilo zajistit místo na parkování, ještě by to náš systém myšlení nevyvedlo z míry. A to je důležité kvůli tomu, že náš rozum by pro sebe jako „hlavního šéfa myšlení" okamžitě zavětřil ohrožení a mohl by se proti tomu postavit. Ale když se jedná jen o místo na parkování, je to spíše zábava, hra. Kdyby to opravdu klaplo, ještě to nic nedokazuje.

Výhoda 2

Parkovací místo není ve skutečnosti ani natolik důležité, abychom si mohli myslet, „že nám nepatří". U větších věcí, které jsou pro nás opravdu důležité, začneme spíše váhat a rychleji uvěříme, že se nesplní, protože něco tak skvělého si rozhodně nezasloužíme. „Na to nejsem dost hezký, chytrý, bohatý nebo inteligentní." Ovšem zařídit si parkovací místo je jen hra a nemusí se brát příliš vážně. A právě toho chceme využít. Jak to uděláme ? Jak si objednávám parkovací místo Při odchodu z domu vyšlu krátkou prosbu. Jako osobu, které je prosba určena, beru prostě Parkovacího anděla. Mohl bych samozřejmě říci také „Milý Vesmíre" nebo „Milé Universum" nebo „Milá přací Energie". Jak to člověk chce nazývat, je v podstatě jedno, hlavní je, že to funguje. Já mám každopádně nejraději anděly. Připadají mi osobnější a bližší. Ať už člověk oslovuje kohokoliv, důležité je, aby si netropil žerty, aby nepochyboval a úspěšné přání si nepovažoval za nesmysl. Chceme přece najít místo k parkování a je to jen naše testovací fáze. Během testovací fáze se přece mohou dělat i neobvyklé věci. „Tedy, milý Anděli parkování, v ulici... mám parkovací místo. Už nyní je pro mne určeno. Získám ho, a to přesně v tu dobu, kdy tam dorazím." Své přání by ale člověk neměl vyslovovat až těsně před příjezdem na místo, protože i Universum potřebuje určitý náskok. Nejlepší je tudíž vyslovit přání již při opuštění domova. A funguje to ! ! Dnes tomu chceme věřit. Dnes zkoušíme sílu své myšlenky a vidíme, jak jednoduchý může život být. Cestou na místo už bychom na to neměli myslet víc, než je nutné. Nejlépe vůbec. Neboť pokud člověk ještě nemá v úspěšném přání si praxi, spíše to vyvolá pochybnosti než jistotu, že všechno pracuje pro jeho dobro. Každopádně když naším autem dorazíme k cíli, zázrak se stane. Bud' je jedno místo přesně tam, kde to potřebujeme, už volné, anebo z něj právě někdo odjíždí. Od té doby, co si Michaela (Michaela Merten je manželka Pierra Franckha.) a já úspěšně přejeme, nemáme s hledáním parkovacího místa problémy. Už desítky let ! Mezitím vysíláme přání už skoro bezmyšlenkovitě, protože víme, že komunikační kanál je vybudován a naše přání bude vyřízeno. Někdy se dokonce stane, že volné parkovací místo hned nevidím a vyšlu „nahoru" dotaz, nebo požádám o nějaké znamení. A i to funguje. Buď někdo zatroubí, nebo se chová tak nápadně, že to přitáhne moji pozornost. Ovšem ne vždy probíhá všechno perfektně. Někdy si i my zapomeneme přát a pak se musíme oba smát, protože je všude obsazeno. Potom se vždy ptám Michaely: „Objednávala jsi příliš pozdě ?" Její odpověď je také vždy stejná: „Myslela jsem, že místo jsi už dávno objednal ty." V té chvíli si najednou jasně uvědomíme rozdíl mezi úspěšným přáním si a neustálým bojem o cokoliv. Spolupracovat s Universem je mnohem jednodušší, než se s námahou a ve stresu snažit o vše sám. Využijme proto sílu, která nám je neustále k dispozici, i když se jedná o něco tak prostého, jako je místo na parkování. Michaela a já si svůj všední život již dlouho usnadňujeme prostřednictvím drobných přání, takže nám to připadá už zcela 14 přirozené. Těmito malými „zázraky" bychom mohli naplnit celou knihu.

Hledání pokojových rostlin

To jsme například před pár lety chtěli mít pro příjemný domov pokojové rostliny. Samozřejmě že měly být velké, nejlépe až ke stropu. Vydali jsme se do několika zahradních center, květinářství a školek, ale brzy nám bylo jasné, že to, co chceme, vysoce překračuje naše finanční možnosti. Vzrostlé palmy stojí celé jmění, nemluvě o krásných květináčích. Zbylo nám tedy jediné: přát si, poděkovat a důvěřovat. Už o týden později zazvonil telefon. Jeden náš kamarád se ptal, jestli nemáme chuť ho doprovodit. Jedná velká firma totiž kvůli konkurzu rozprodávala svůj nábytek. Kancelářský nábytek jsme sice nepotřebovali, ale šli jsme pro případ, že by náš kamarád potřeboval pomoc. Když jsme vstoupili do administrativní budovy této firmy, pochopili jsme. Usmívala se tam na nás obrovská, skvostná vědra s nádhernými, urostlými rostlinami. A protože o ně nikdo nestál, dostali jsme je od likvidátora téměř za babku. Najali jsme si náklaďáček a ještě téhož dne jsme si rostliny odvezli domů. Opravdu byly tak velké, že jsme pro ně museli nejprve udělat místo. Vyberte si ještě jiná takováto drobná přání. Budou-li vám úspěšně splněna, přesvědčíte sami sebe a svůj rozum a získáte důvěru. Potom se můžete klidně pustit i do větších přání. Nemusíte udělat nic víc než to zkusit, i když si ze začátku možná budete připadat směšně. Mimochodem, směšně si bude připadat jen váš rozum, ten ale není kompetentní pro „zázraky".