Přístroj na terapii inertními plyny je již na cestě.

3.pravidlo

Poděkování

- urychlovač pro úspěšné přání

Máme-li přání zapsáno, ukončíme svou objednávku poděkováním. To je velmi důležité ! Poděkování obsahuje tolik pozitivních aspektů pro úspěšné přání si, že je na tomto místě mohu jen v krátkosti nastínit.

Rozmnožení dobra

S poděkováním začínáme pozorovat ve svém životě věci, které probíhají dobře. Zaměřujeme svou pozornost na zázračné události, které nás každý den potkávají. Všímáme si jich, připouštíme si jejich existenci a poznáváme, že je v našem životě už nyní neuvěřitelně mnoho věcí v pořádku. Uvědomíme si, kolik věcí jsme doposud považovali za samozřejmé a kolik pozornosti věnujeme věcem, které v pořádku možná ještě nejsou. Napíšeme-li si spontánně malý seznam věcí, které jsou v našem životě v pořádku, budeme se divit, kolik na něm bude položek. Často totiž zjistíte, že z deseti věcí jich osm probíhá výtečně, my ale strnule zíráme na ty dva negativní body. Potom samozřejmě získávají tyto nedostatky na významu, a pozorujeme-li neustále jen to, co nám není po chuti, nebude nám brzy po chuti ani celý náš život. Neustálý pohled na naše nedostatky nám zatarasí pohled na naše bohatství. Možná principiálně pohlížíme nadmíru často na to negativní, nebo se přespříliš srovnáváme s ostatními a právě toto srovnávání nás činí nešťastnými. Kupodivu vidíme u těch druhých vždycky jen ty pozitivní věci a sami pak propadáme pocitům méněcennosti, protože my všechny ty věci mít nemůžeme. Následující drobné cvičení se seznamem nám docela dobře pomůže pozorovat se jedenkrát zvenku. Najděte si nějaký klidný okamžik a uvolněně se posaďte. Soustřeďte se sami na sebe. S úsměvem na rtech se pozorujte a vyvolejte si v paměti všechny krásné okamžiky ve vašem životě. Kolik jste toho již dokázali. Kolika lidem jste pomohli. Kdo všechno byl díky vám šťastný. Pozorujte se znovu v těchto nádherných okamžicích svého života. Pozorujte se bez zármutku. To všechno jste byli schopni uskutečnit. Je to vaše síla, nadání a znalost. Dokážete to také v budoucnosti. Můžete to dokázat vždy znovu. A nyní se pozorujte ve svém okolí. Sledujte svou rodinu, své přátele a příbuzné. Jste pro ně důležití, protože v jejich životě něco znamenáte. Vaše láska k nim je vaším bohatstvím. Jste jim oporou a vzorem. Mocí vašich slov a každým vaším činem měníte také jejich život. Díky vám uskutečňují mnoho věcí, které by bez vás, bez vašeho povzbuzování, starostlivosti a lásky nedokázali udělat. Často stačila jen vaše přítomnost. Prociťujte vděčnost za možnosti, které vám život až dosud nabídl, abyste mohli ukázat svou velikost. A nyní se soustřeďte na chvíle, v nichž vám vaši přátelé a známí a vaše rodina pomohli. Kolik lidí na vás myslí v dobrém ? Kolik lidí vás má rádo, přestože to ne vždy dokáží dát najevo ? Kolik síly a radosti vám stále znovu poskytují ? Jak často s vámi bojují o pravdu, protože jste pro ně důležití ? A pak se sledujte ve svém bezprostředním okolí. Jak skvěle jste si doposud počínali i navzdory často těžkým podmínkám. Rozhlédněte se v myšlenkách kolem sebe. To vše jste vytvořili z ničeho. Jste tvůrci svého vlastního světa. Posuzujte se laskavě a vřele. život vás bohatě obdarovává. Zažívejte, jak je to všechno nádherné. Pociťujte vděčnost. Nyní otevřete oči a začněte sepisovat všechny ty nádherné věci do krátkého seznamu. Budete překvapeni, kolik věcí už ve vašem životě probíhá skvěle. Tím uvedeme do chodu jiný koloběh. Místo abychom stále jen hloubali nad svými problémy, poznáváme to dobré, které je v našem životě už přítomno. Čím častěji toto cvičení provádíme, tím jasněji vnímáme ve svém životě věci, které pracují pro nás. Poznáváme, že náš život je už v mnoha oblastech v plném proudu. Poděkováním se to nádherné v našem životě znásobí. Člověk věnuje energii tomu, na co je zaměřen. Prostřednictvím díků znásobí dobré věci, které jsou v jeho životě už přítomné, protože jim přidává ještě více energie. život je pak stále nádhernější, protože člověk nasměroval své vědomí na to, co je v jeho životě hezké, a jeho srdce se naplňuje vděčností. Vděčnost činí z člověka zdroj čisté energie. Čím jasnější a čistější tato energie je, tím rychleji a přesněji mohou působit naše přání.

Vtáhnout do současnosti

Základní ideou poděkování však není jen spojit se s Universem a proudem života, ale také přemístit požadovanou energii do současnosti. V okamžiku, v němž děkujeme, je přání vyslyšeno a už se projevuje. Poděkování vtáhne přání do přítomnosti. Dá se také srovnat se slovem amen na konci modlitby. Amen v překladu znamená „Vskutku, nepochybně !" Tak tomu nyní je. Energie modlitby a přání jsou si velmi podobné. V obou případech vzýváme vyšší řád a prosíme o řešení. Obojí posvěcujeme a uzavíráme slovy „Amen" nebo „Díky". Posílit víru Poděkování taktéž odstraní veškeré pochyby a starosti. Člověk věří ve vyplnění, je si jím jistý. Stejně jako člověk děkuje ve všedním životě za věci, které už jsou udělány. „Děkuji ti, že to pro mne děláš." Člověk tedy děkuje pouze za to, u čeho ví jistě, že to je uděláno. Poděkováním potvrzujeme svoji zakázku, přání je zpečetěno. Je to jako podepsání nějakého dokumentu, nyní už neexistuje žádný prostor pro pochyby a to platí i v bezvýchodných situacích, které jsme já a Michaela mohli často prožívat. Jak už jsem zmínil dříve, vyhráli jsme s Michaelou během jednoho roku dvě auta. O nečekané výhře Jaguaru jsem vám už vyprávěl. Necelých dvanáct měsíců předtím se stal podobný „zázrak".

Přání auta

S naším druhým starým autem měla Michaela nehodu, a tak jsme tu silně zdeformovanou káru prodali. V té době jsem musel každý den jezdit kvůli přípravě našeho filmu „A to je teprve začátek" z Bonnu do Kolína na Rýnem, proto jsme nutně potřebovali ještě druhé auto pro Michaelu. Ale kde je vzít ? Jednoduše - přát si ho ! Místo toho, abychom se zlobili kvůli autonehodě, jsme změnu v našem životě přivítali a byli jsme připraveni nechat do našeho života vstoupit auto nové. Jak ? To už neměl být náš problém. Pár týdnů nato, když už jsme na naše přání dávno zapomněli, jsme byli pozváni do Kolína na galavečer a dbalí dobrých způsobů jsme si také zakoupili benefiční losy. Losování se však neustále odkládalo, a protože jsme byli příliš unaveni, svoje losy jsme předali známým a jeli domů. Druhý den ráno nás náš přítel vzbudil telefonem s tím, že se u nás hned zastaví, protože jeden z našich losů vyhrál. Je to sice jen něco malého, ale stejně by nám tu malou výhru chtěl předat osobně. Právě jsme připravovali casting pro náš film, takže jsme v kuchyni měli nainstalovanou malou kameru. A když se u nás náš kamarád objevil, Cleila Sarto nám právě předříkávala text pro roli v našem filmu. Dárek, který kamarád držel v ruce, byl opravdu malý. Byl to klíč, klíč od auta. Auto k tomuto klíči stálo v hale filmových studií MCM a čekalo na vyzvednutí. Jedno z čísel losů, které měla Michaela, bylo na galavečeru opravdu vylosováno jako hlavní cena. A to vše, aniž by se o tom dověděl tisk ! Bylo to skoro strašidelné, protože Michaeliným nejtajnějším přáním bylo, že jestli někdy něco velkého vyhraje, aby se o tom nikdo nedozvěděl. Nemá totiž ráda, když se takové věci vytrubují do světa. Situace byla opravdu skoro groteskní. Když jsme dorazili do haly, montéři už pracovali na demontáži kulis po galavečeru a uprostřed toho shonu stálo na prezentační plošině osaměle a opuštěně naše auto. Nikdo se o nás nezajímal, když jsme k němu šli, nikdo nám nekladl žádné otázky, všichni měli svou práci. Zastrčili jsme klíč do zámku, byl správný. S bušícím srdcem jsme auto nastartovali a motor se okamžitě tiše rozběhl. Michaela nemohla své štěstí vůbec vyjádřit. Balónky s přáním štěstí jsme nacpali do kufru a rozjeli se mezi dělníky a jejich stroji uprostřed všeho shonu ven z haly, aniž by si nás někdo povšiml. Michaela pociťovala hlubokou vděčnost vůči Universu a cítila se jeho součástí. Po několika dnech nám byly zaslány všechny potřebné dokumenty a tímhle autem jezdíme mimochodem ještě dnes a momentálně je to dokonce naše jediné auto. Naše přání bylo zase jednou podivuhodným způsobem vyplněno. Byli jsme šťastní. Kdo by nebyl ? Ale věcně vzato se splnilo jen to, co jsme si přáli, a tím jsme to vtáhli do svého života. Neuvěřitelné, ale zcela jednoduché.

Problémy jednoduše předat

Poděkování poskytuje ještě další výhodu. Poděkování potvrzuje, že jsme řešení našeho problému s konečnou platností předali dál. Zázračné na úspěšném přání si je to, že své problémy a starosti můžeme přenechat „jiným" a můžeme to potvrdit svým díkem. „Milý Vesmíre, milý Anděli, milý Bože nebo milý Kdokoli, kdo je kompetentní, prosím postarejte se o to a dejte mi vědět, až budu moci něco udělat. Ale očekávám jasná znamení, protože teď dělám to, co je vám nejmilejší - připouštím, aby se mi dobře dařilo. Děkuji vám za vaši pomoc." Od této chvíle se tím už nemusíme zabývat, protože by to znamenalo, že o těch, které jsme zaúkolovali, pochybujeme. Pokud jsme své problémy opravdu předali, tak víme, že se o ně nemusíme více starat a můžeme si den užívat v dobré náladě. Problémy předat, ne je valit před sebou To je přesně to, co já dělám se svými starostmi už léta, prostě je předám dál. Už o nich nepřemítám, neustále o nich v myšlenkách sám se sebou nebo s jinými nemluvím, nepřemýšlím o různých variantách a alternativách, nepřevaluji je sem a tam, nesnažím se vynutit si nějaké rozumové řešení. Jenom je předám. A teprve když dostanu impuls k akci, provedu ji. A vida, většinou to je to pravé. Nicméně „předání problémů" jsem se musel také nejprve naučit.

Když jsem byl ze dne na den opuštěn

Před mnoha lety jsem byl zcela nečekaně uvržen do hlubokého zoufalství. Moje tehdejší partnerka, s níž jsem žil pět let, poznala jiného muže a chtěla s ním žít. Trávila s ním dny i noci a já byl velmi nešťastný. Nejedl jsem a v hlubokém žalu ze zhrzené lásky jsem nedokázal ani spát. Zlomilo mi to srdce. Brečel jsem, zuřil jsem, zoufal jsem si. Navíc tisk vydatně popisoval štěstí těch dvou z nové lásky a na mne se díval jako na poraženého, jako na nepotřebné páté kolo u vozu, neschopného outsidera, který bude nové lásce jen stát v cestě. Vnitřně zraněn a na veřejnosti zostuzen jsem se dostal do své největší krize. Pak se mi asi po týdnu dostala do ruky kniha, v níž jsem mimo jiné našel tuto modlitbu: Pane, daruj mi klid, abych přijal věci, které nemohu změnit; odvahu změnit to, co mohu změnit, a moudrost, abych dokázal rozeznat jedno od druhého. Četl jsem tuto modlitbu, aniž bych jí věnoval velkou pozornost. Jak by mi v mé situaci mohla pomoci nějaká modlitba ? ! Příštího dne ráno, po deseti dnech absolutního zoufalství, jsem si tu modlitbu předříkal v duchu znovu. V mém vyčerpání nemělo cenu na čemkoliv lpět, o něco bojovat. Moje přítelkyně chtěla žít s tím druhým, nedalo se nic dělat. Vzdal jsem to. Byl jsem poražen. Zcela jsem se odevzdal. Potom ta bezmyšlenkovitě vyslovená slova začala žít svým vlastním životem. Byl jsem jimi oživen, prodchnut, jako by někdo rozsvítil světlo. Byl jsem naplněn, prostoupen hlubokou důvěrou. Začal jsem tančit po bytě, zpívat, uvařil jsem si jídlo a ve svém hlubokém zármutku jsem byl šťasten. Prožitek štěstí byl tak silný, že se mi znovu a znovu hrnuly slzy do očí. Tento stav trval skoro rok. Naplněn štěstím jsem zažíval svět zcela novým, jiným způsobem. S pocitem, že se vznáším, plný zkušeností ze spojení s Universem, Bohem nebo svým Vyšším já, či jak to člověk chce nazývat, jsem byl veskrze šťastný. Vše bylo nepodstatné i zásadní zároveň. Moje přítelkyně se ke mně vrátila, protože cítila tu sílu, která ze mě vyzařovala. Já jsem však svou původní lásku k ní už nenalezl. Cítil jsem starostlivost a úctu, naučil jsem se odpouštět a uznat své vlastní chyby. Především jsem se však naučil vpustit k sobě lásku a nechat ji vtékat do každého svého činu. Tisk mi nabídl, abych podrobně popsal svůj náhled na věc, nabídl mi rehabilitaci, ale v té chvíli už to pro mne nebylo důležité. Byl jsem šťasten a naplněn. Ne, veřejné mínění už pro mne nebylo důležité. Kdo chce vidět pravdu, ten ji uvidí. Můj rozum by tehdy určitě řekl něco jiného, ale já se ptal svého srdce, své intuice a od té doby se mi díky ní dařilo skvěle. Teprve mnohem později jsem si uvědomil, co můj pocit štěstí vyvolalo. Prostě jsem předal své starosti a spadla ze mne veškerá jejich tíha. Od toho okamžiku jsem mohl svobodně a nenucené utvářet nově svůj život. Neexistovalo nic, co bych si musel vynutit. Bylo o mne postaráno. Proč si dělat starosti s něčím, co člověk stejně nemůže změnit ? Vždy je to beznadějné usilování o vzájemnou lásku a ztráta energie. Všechnu svou energii jsem nyní mohl věnovat utváření toho krásného ve svém životě. Díky této zkušenosti jsem poznal, že většina problémů kupodivu existuje jen v našem rozumu, protože téměř vždy se to, co jsem považoval za negativní, později obrátilo v můj prospěch. Ať už to byla zmeškaná tramvaj, neschválený scénář nebo odmítnutí mé partnerky. Za tím vším vždy čekalo něco většího, co mne přivedlo k novému fantastickému „zázraku". Vše se děje jen pro mé dobro. To je neochvějná jistota, kterou od té doby mám. Vše nepříjemné, „negativní" je jen korekturou, která mne znovu zavede na mou cestu ke štěstí. Díky dramatu lásky jsem se stal znovu svobodným pro jinou partnerku a díky tomu poznal Michaelu - největší štěstí mého života.