Setkání na Malé Atlantidě 18,.19.8.2018

7.pravidlo

Najít ta skutečná, velká přání

Přání jsou tak mnohotvárná, jak mnohotvárná je každá jednotlivá osobnost. Jeden by se rád naučil tančit, ale nikdy na to neměl dost času anebo měl obě nohy levé, druhý hledá pravé přátele, protože stále více pociťuje ve svém životě jejich nedostatek, a třetí touží po ideálním partnerovi. Přitom žádné přání není větší nebo menší než jiné. Je také jedno, zda je přání rozumné, tedy že se zdá být logickým pro rozum, nebo ne. Každé přání nám pouze ukazuje nedostatek, který pociťujeme v určitých oblastech svého života. To, že se naše přání plní, už nyní víme. Zásadní otázkou je, zda splněním našich přání bude náš nedostatek odstraněn, nebo zda se rychle objeví znovu na jiném místě. Kardinální otázka tedy zní: Na co nás chce nedostatek v našem životě upozornit ? To, co si přejeme, je změna. Něco se nám v našem životě nelíbí a my nevíme, jak to změnit „normálním" způsobem. Většinou ale ani nevíme, jaké to ve skutečnosti bude, až se naše přání splní. Bude pak náš život opravdu lepší ?

Která přání jsou pro mne vhodná ?

To je zásadní otázka. Nemá cenu přát si něco, co vůbec neodpovídá našemu naturelu. Přesto to ale většina z nás dělá. Často si přejeme jen něco, co si přejí nebo co už mají jiní. Honíme se za ideálem, který není naším vlastním ideálem. Když jiní lidé považují něco za skvělé, nemusí to být to pravé ořechové pro nás. A co uděláme, když se nám to, po čem jsme toužili, splní ? Když se nám splní přání, která se k nám vůbec nehodí ? Než si začneme přát, mělo by nám být skutečně zcela jasné, co pro svůj život potřebujeme. Budeme se potom opravdu cítit lépe, budeme více uznáváni, milováni nebo šťastni ? Splnění některých přání nás totiž může vystavit velkému tlaku. Vysněná práce může být nad naše síly, touha po dětech může být naplněna příliš brzy, požadovaná výměna bytu nás může připravit o přátele.

Přání, která se splní, nás vždy změní.

Jsme však na tyto změny a jejich důsledky skutečně připraveni ? Náš zázračný, toužebně očekávaný milostný román s sebou může přinést také konfrontaci s pocitem nedostatečnosti nebo strachu z opětovné ztráty partnera, na kterého jsme tak dlouho čekali. Možná nemáme dost sebedůvěry, abychom tím velkým autem jezdili, nebo kvůli jeho ohromující velikosti neseženeme nikde místo na zaparkování. Také se nám může stát, že se nevyrovnáme s vyžádanou slávou a všeobecným zájmem, který je s ní spojen. Splněná přání nám nepřinášejí vždy jen štěstí. Proto, než se odvážíme přejít k doopravdy velkým přáním, měli bychom vědět, co od svého přání vlastně očekáváme. Každé splněné přání mění i naše životní podmínky. Proto bychom měli důkladně prověřit, zda jsme pro tuto změnu připraveni. Možná, že se naše touha sice ubírá určitým směrem, ale ještě nejsme svou novou roli schopni splnit.

Přání peněz

Získání peněz možná znamená zároveň vzdání se svého navyklého prostředí, protože nyní si člověk může dovolit dům. Možná člověk přijde i o práci, protože už ji z finančních důvodů nepotřebuje a nevidí v ní už žádný hlubší smysl. Člověk si pak sice celý boží den může dělat, co chce, ale baví ho to ? Možná pak postrádá svůj starý byt, své staré sousedy, kolegy z práce. Proti přání získat peníze nelze nic namítat, ale člověk by si měl být dobře vědom, že to bude mít další důsledky. Proto je možná mnohem důležitější se zabývat životními podmínkami, které si člověk chce vytvořit, protože kupa peněz ještě není zárukou štěstí. Z mnoha výherců miliónových částek se po několika málo letech stali opět doslova „žebráci", kteří byli nešťastní mnohem více než kdy dříve. Michaela a já jsme proto uzavřeli s Universem drobný obchod.

Naše dohoda s Vesmírem

Poté, co jsme během jednoho roku vyhráli dvě auta, učinilo na nás naše úspěšné přání velký dojem. Ale proč pořád podávat jednotlivé objednávky ? Nejde si objednat abonentku ? Michaela a já jsme si každopádně hned potom přáli, abychom si už nikdy nemuseli dělat s penězi starosti. Peníze by prostě měly být k dispozici. Nemělo by jich být přespříliš, abychom měli i nadále radost z práce a motivaci pro další výkony, ale nemělo by jich být ani příliš málo. Mělo by jich být v každém případě tolik, abychom mohli uskutečnit to, co odpovídá našim touhám. Bylo to jako smlouva s Vesmírem. Děláme to, co si zřetelně přeje běh časů, a Universum se v budoucnosti postará, abychom pravidelně dostávali peníze. Jmění má sloužit nám a ne my jemu. Od té doby už otázka nedostatku peněz u nás nikdy nevyvstala. Peníze prostě přicházejí do našeho života. Ovšem někdy i zcela neočekávaným způsobem. Začne-li člověk s přáním, bude mu brzy jasná následující věc: bohatým se člověk nestane tím, že hodně pracuje. Bohatým se člověk stane tak, že si to přeje a pozve to do svého života. Jen když je člověk přesvědčen, že si to zaslouží, je opravdově otevřený a připravený pro požadovanou dodávku. Peníze jsou ale jen jednou stránkou blahobytu. Opravdové bohatství v sobě zahrnuje mnohem více. Aby člověk byl vskutku šťastný, měl by při přání myslet i na následující aspekty:

  • zdraví,
  • krásné partnerství,
  • naplňující povolání,
  • opravdoví přátelé,
  • dostatek času pro sebe i ostatní,
  • vnitřní klid a mír.

Tento seznam lze podle libosti rozšířit. Důležité je pouze vědět, že pravé bohatství představuje mnohem více než jen peníze. Nicméně ten „mrzký mamon" zvaný peníze je velmi žádoucí potřebou pro více radosti a vnitřní svobody v životě. Vysněné partnerství To je asi největší přání nás lidí - najít někoho, kdo s námi bude v časech dobrých i zlých, kdo nám rozumí, akceptuje nás a miluje. Nalézt partnera je přání, které má pravděpodobně největší vliv na náš život. Právě proto je, když si přejeme partnera, důležité, abychom se ptali sami sebe: „Co opravdu chci ?" To znamená, které vlastnosti by měl daný člověk mít. Proto, jak říká jedno rčení: „Dobře si rozmysli, koho si uvážeš na krk." Proto zkoumej, co si opravdu přeješ, protože se ti to splní. Minimálně stejně tak důležité ale je ptát se po své vlastní motivaci: „Proč chci partnera ? Co mi má přinést ?" Zpravidla to vypadá tak, že chci z vnějšku obdržet to, co chybí v mém nitru. Jestliže moje přání zní: „Chci někoho, kdo mne bezpodmínečně miluje," tak to ve skutečnosti znamená: „Nejsem milován. Nejsem hoden lásky. Nemám se rád." Mnoho lidí hledá partnera, který je bude bezpodmínečně milovat jen proto, že nemilují sami sebe. Východisko pro přání tedy musí znít: „Jsem hoden lásky takový, jaký jsem. Akceptuji všechny své nedostatky a chyby a přijímám sám sebe takového, jaký jsem teď. Jsem jedinečný a krásný a každým dnem se přibližuji lásce k sobě samému. Díky lásce k sobě samému přitahuji člověka, který na mne bude pohlížet stejnýma očima jako já sám na sebe. Jsem přístupný a připravený připustit k sobě jak lásku k sobě samému, tak i lásku jiného člověka. Už neposkytuji žádnou sílu svým zábranám a blokům a nechávám lásku v sobě volně plynout. Jsem připravený na to, aby se láska objevila v mém životě." Kdybych si přál prostě jenom někoho, kdo mne miluje, aniž bych akceptoval sám sebe, nedokázal bych projevenou lásku vůbec přijmout. Teprve díky vnitřní připravenosti mohu připustit to, co potřebuji. Pak už nemusím hledat, protože budu vyhledán. Jsme-li správně připraveni, tak si nás to, co hledáme, najde samo. Přesto existují i přání, která se neplní. Přání například nesmí nutit jiné lidi, aby udělali něco proti své vůli. Nemůže je tedy přimět k tomu, aby se do nás zamilovali, nebo pro nás udělali nějakou konkrétní věc.

Svobodná vůle je nadřazena všemu,

i každému přání. A to je dobře, protože jinak by si od nás mohl každý něco přát a my bychom museli provádět věci, které by se nám vůbec nelíbily. Jak ale najdu tu osobu, která mne miluje ? Prostřednictvím úspěšného přání v žádném případě nezískám nějakou určitou osobu, kterou jsem si vybral, o které si můj rozum myslí, že by se měla se mnou svázat. Jestliže však svým přáním pozvu do svého života člověka, který přesně odpovídá tomu, co já sám vyzařuji, a samozřejmě bude opětovat mou lásku, získám zcela jistě partnera, který byl pro mne zrozen a který se ke mně hodí.

Objednání správného partnera

Ve svých přednáškách o šťastném partnerství dostávám stále znovu stejnou otázku: „Jak to udělám, abych toho správného partnera poznal a vtáhl ho do svého života ?" Principiálně je to velmi jednoduché. Principiálně je to tak jednoduché, že je to pro většinu z nás naopak neuvěřitelně obtížné. Přesně vzato musíme totiž udělat mnohem méně, než si myslíme. Musíme jen přestat tak hekticky a panicky hledat, neboť právě hektické a panické hledání pouze dokazuje, že celé věci ne zcela důvěřujeme. Hluboko ve svém nitru jsme obvykle přesvědčeni, že už žádného partnera nenajdeme, nebo alespoň ne toho „pravého". Hledání je opak nalezení. Pro nalezení stačí, když otevřeme oči a srdce a jsme připraveni přijímat. Úspěšné přání znamená ochotu vpustit všechny ty zázraky do našeho života. Hledání každopádně vpuštění zabraňuje. Dokud hledáme, jsme napojeni na zcela určitý objekt a cíl, na projekci, kterou si vytváříme ve svém omezeném vědomí a pak ji bez přestání vyhlížíme. V našich představách to bude vždy někdo, kdo je bez chyb. Samozřejmě, že je to jen představa. Je to jen vysněné přání, ve skutečnosti nikdo bez nedostatků a chyb neexistuje. Něco takového existuje jen v naší fantazii, kterou můžeme kdykoliv zapnout nebo vypnout, či podle svých představ změnit. My ale hledáme člověka z masa a kostí, který se k nám hodí a tedy bude mít stejné stinné stránky jako my sami. Přesně vzato hledáme sebe sama, neboť se chceme ve svém milovaném partnerovi zhlédnout. Měl by nám být podobný, měl by se s námi vyvíjet a pozorovat svět podobnýma očima. Na zásadní věci - věrnost, rodinu, lásku, Boha a způsob života - byl měl mít podobné názory jako my. Naše fantazie nám tady už nepomůže, nepomůže nám ani nekonečné hledání, kterým pravé lásce spíše bráníme. Dříve než vyšleme takové závažné přání, měli bychom si dobře ujasnit, co vlastně chceme. Když se nám to podaří, samotné objednání už není nic těžkého, ale je velmi závažné pro náš život. Má tedy velký význam a chyba při vyplňování objednávkového formuláře mívá dalekosáhlé důsledky. A přestože je to tak závažné, často si neuděláme jasnou představu o tom, jak by naše přání „pravého" partnera mělo vypadat. I když si myslíme, že to víme, nemáme vůbec ponětí, jaký partner se k nám hodí. Nechceme o tom ani příliš dlouze přemýšlet, chceme partnera prostě mít. Za tímto požadavkem ale často spočívá zcela jiné přání: nechceme být sami. Z tohoto důvodu bychom si měli, dříve než objednávku odešleme, ujasnit, jakého partnera chceme v životě po svém boku mít. Pomůže nám při tom seznam, který jsem podrobně popsal ve své knize „Šťastná pravidla pro lásku". Na tomto místě podávám jen jejich stručné shrnutí. S tímto seznamem si poměrně rychle ujasníme, co od partnerství očekáváme, co jsme mu ochotni věnovat a jaký partner se k nám na tomto základě hodí. Ve svých přednáškách a při pohovorech s jednotlivci s tímto seznamem často pracujeme. Je rychlý, účinný a vnáší do věci překvapující zřetelnost. Jestliže tedy chceme toho „správného" partnera, musí nám být nejprve jasné, koho má pro nás Vesmír hledat. Tímto způsobem vznikl také seznam. Došel jsem k němu, když jsem chtěl konečně po mnoha zmatcích, omylech a nespočetných chybách najít partnerku pro svůj budoucí život. Tehdy jsem se na nějakou dobu stáhl do ústraní, abych zjistil, jaká partnerka se ke mně doopravdy hodí. A abych si to uvědomil, pátral jsem po různých pomocných prostředcích a možnostech a vždy se řídil otázkou: „Jak mohu nejlépe poznat, kdo se ke mně skutečně hodí ? „ Pak mne napadlo napsat si seznam. Popíšu-li to stručně, provedl jsem následující: Velký list papíru jsem rozdělil na dva sloupce. Do prvního sloupce jsem psal, co všechno od svého budoucího partnerství očekávám. Tento sloupec byl zaplněn vskutku rychle a obsáhle. Dostala se tam všechna má přání a všechny mé touhy. Do druhého sloupce jsem sepsal, co jsem ochoten do partnerství sám přinést. A hle, tento sloupec byl značně kratší. Ovšem to, co do vztahu nemůžu přinést já sám, v něm ani nenajdu. Hledal jsem tedy zcela viditelně partnerku, s níž bych mohl společně rozvíjet vše, co mi chybělo. Ti z vás, kteří se chcete o práci na seznamu dovědět více, nechť si prosím přečtou mou knihu „Šťastná pravidla pro lásku", v níž jsem vše popsal velmi podrobně. Když jsem si uvědomil, jaká by moje budoucí partnerka měla být, napsal jsem si vše na druhý list papíru, který jsem uložil na důstojné místo. Nad tím, jakým zázračným způsobem bylo toto přání vyplněno, žasnu ještě dnes. Jak jsem do svého života vtáhl tu správnou partnerku Nad svou partnerkou jsem se každopádně důkladně zamýšlel a na svém seznamu jsem pracoval několik týdnů. Teprve až jsem si byl zcela jist, jaká partnerka se ke mně hodí nejlépe, předal jsem svůj seznam Vesmíru, neboť jedna věc mi byla jasná: moje přání bude vyplněno. Nicméně jsem splnění svého přání Universu neulehčil, protože v té době jsem se zcela stáhl do ústraní a několik měsíců jsem pobýval výhradně ve svém bytě. Až na dvě hodiny večer, při nichž jsem vystupoval v Divadle U Kurfiřtské hráze v Berlíně a s výjimkou jedné jediné večeře ve větší společnosti, k níž mne jemně donutili moji kolegové z divadla, protože byli přesvědčeni, že osamělé pobývání doma mi nedělá dobře, jsem zůstával ve své samotě. Jak mělo tedy Universum mé přání vyplnit ? Po několika týdnech zazvonil telefon a v něm hovořila žena, se kterou jsem mluvil na zmíněné večeři. Nepamatoval jsem si na ni přesně, věděl jsem jen, že to byla štíhlá blondýna nosící silné brýle. Ovšem od prvního okamžiku jsme si padli do noty, takže jsme protelefonovali čtyři hodiny a dalšího dne dokonce sedm hodin. A protože jsme se nemohli sejít, hrála totiž v divadle v Brémách a já zase v Berlíně, následující den jsme protelefonovali znovu sedm hodin. V mnoha věcech jsme si porozuměli tak hluboce, že jsme se po následující noci, kdy jsme protelefonovali osm hodin, dohodli, že pojedeme na společnou dovolenou. Pocit spojení byl tak intenzivní, že jsme se další den po telefonu rozhodli, že se jeden k druhému nastěhujeme, a Michaela, ochotná ke skutečné oběti, dokonce dala okamžitou výpověď v divadle i z bytu. Den nato, aniž bychom se pořádně viděli, jsme se rozhodli vzít. Ale skutečně jsme se pořádně neviděli ? Možná ne tělesně, ale na duševní úrovni jsme znali každý milimetr toho druhého z nás. Všechno jsme si vypověděli. Neměli jsme před tím druhým žádná tajemství. Věděli jsme o sobě dokonce i věci, které jsme ještě nikdy nikomu neprozradili. Otevřeli jsme se jeden druhému dokořán, vyložili jsme na stůl všechny karty. Oba jsme věděli, že patříme k sobě. Moji přátelé si mysleli, že jsem se zbláznil, že už jsem totálně pomatený, a snažili se mne přemluvit, ať to nedělám. „Vždyť ani nevíš, jak voní, jak se dotýká a vůbec, jak se k sobě tělesně hodíte." Ale já jsem věděl, že pokud neposkytnu své velké pravé lásce prostor, aby vstoupila do mého života, budu toho celý život litovat. Jakmile by se něco nedělo podle mých představ, musel bych myslet na tuto jedinečnou šanci, na své ztroskotání a svou nerozhodnost. Na druhou stranu, jaké riziko jsem vlastně podstupoval ? Pokud bychom si Michaela a já vskutku tělesně nerozuměli, pak jsme měli šanci stát se nejlepšími přáteli, protože duševně jsme už byli těsně spjati. Ona měla na věci stejný názor jako já, dívala se na svět stejnýma očima, měla stejné touhy a naděje a byla stejně jako já připravena na sobě pracovat, aby mohly být společnými silami odstraněny nedostatky našich osobností. A když jsem se o několik týdnů později, po mnoha dalších dlouhých telefonátech, objevil před jejím bytem se stěhovacím vozem a poprvé jsem šiji pořádně prohlédl, byl jsem přešťasten. První, na co jsem pomyslel, když jsem se později znovu podíval na svůj seznam, bylo, že jsem měl obrovské štěstí. Michaela byla nejnádhernější žena, jakou jsem si vůbec dovedl představit. Překvapující ovšem bylo to, že když jsem si později seznam vyhledal a procházel jednotlivé položky své objednávky, viděl jsem, že Michaela tomuto seznamu přesně odpovídala. Samozřejmě, že pokaždé dostaneme také několik přídavků, pár věcí a vlastností, které jsme na svém seznamu neuvedli. Nemůžeme přece myslet na všechno, ale vše, co na mém soupisu bylo, se splnilo. Náhoda ? Kdo v ni stále ještě věří, nechť svůj život klidně i nadále přenechává náhodě a sám se lopotí. Nicméně rozhodně jednodušší je si úspěšně přát a sám si určovat svůj život. Jak je dobře vidět na mém příkladě, neměl by člověk očekávat určitý způsob, kterým by přání mělo být splněno. Jde jen o to, být připraven. Náš budoucí partner do nás může vrazit na ulici, způsobit nějakou nehodu nebo nás zažalovat. Kdo tvrdí, že první setkání musí být pozitivní ? V každém případě k sobě přitáhne naši pozornost. Mnohá šťastná manželství začala tím, že partneři jeden druhého nemohli vůbec vystát, ale kupodivu si ani nebyli lhostejní. Samozřejmě může seznámení proběhnout rovněž absolutně romantickým způsobem a oba budoucí partneři vědí od první vteřiny, že ten druhý je tím pravým partnerem na celý život. Důležité je jen to, abychom si nedělali žádné pevné úsudky a představy o tom, jak by to mělo probíhat. Jinak nám může Universum naši objednávku zrovna posílat a my ji kvůli své nepřítomnosti neobdržíme. Často jsem tázán, zda Michaela v té době také vyslala do éteru přání najít správného partnera. Ne, nevyslala. Ale byla otevřená a připravená na mou výzvu. Samozřejmě mohla říci i ne, ale to by bylo hodně zvláštní splnění mého přání. „Tady je ta nejúžasnější žena, která se k tobě dokonale hodí, ale ona tě vůbec nechce." Takto Vesmír rozhodně přání neplní. Michaela byla každopádně přístupná a já jsem hledal ideální partnerku, která měla být samozřejmě volná pro milostný vztah. Koneckonců do seznamu může člověk napsat cokoliv, co mu přijde na mysl. Dokonce i to, jak má partner vypadat, jakou má mít postavu či charakterové vlastnosti. Nicméně to ale nepředstavuje záruku, že člověk bude s tímto partnerem šťastný, neboť si může naložit víc, než unese. Představme si například, že partner by měl být atletické postavy a sportovního typu a celkově dobře vypadat. Potom musíme ale vycházet z toho, že tento partner bude mít v oblibě sportovní aktivity a bude je chtít provozovat spolu s námi. Chceme to ale skutečně také ? Nebo si člověk přeje partnerku, která je v posteli jako tygřice a je neustále při chuti. Sen všech mužů. Ale když se sen stane skutečností, může se také proměnit v noční můru. Co se stane, když po měsíci už člověk nechce tak často jako dříve nebo v takovém tempu, či má někdy i jiné zájmy ? Nebo se musí obávat, že bude opuštěn, když už to v posteli nepůjde jako dříve ? Nebo dostane strach, že už nebude stačit ? Přeje-li si člověk krásného partnera, ale sám sebe považuje za méně atraktivního, může rychle dojít k pocitům méněcennosti. Formuluje-li člověk svá přání na partnera jen ze své vlastní nedostatečnosti, může to být i dosti nebezpečné. Přání se splní, ovšem bez záruky, že je to pro naše dobro. Proto by si člověk měl právě u přání na partnera dobře rozmyslet, jakého partnera chce přitáhnout.

Bude náš život šťastnější ?

Stane se člověk pomocí úspěšného přání šťastnějším ? Ano, každopádně, ale jinak, než by se zdálo. Štěstí je vnitřní postoj a má jen málo společného s tím, co ve skutečnosti prožíváme ve vnějším světě. Nejsme-li šťastni bez peněz a partnera, nejsme šťastni ani s nimi. Koneckonců všichni známe lidi, kteří získali peníze, našli partnera nebo dosáhli slávy, a přesto jsou rozladění nebo nešťastní. Chceme-li zažít štěstí, nezískáme je vnějšími vlivy. Štěstí vychází vždy z nitra. Štěstí zažíváme, když ho vysíláme. A nehraje přitom žádnou roli, jestli vlastníme vilu, nebo byt o třiceti metrech čtverečních. V obou případech můžeme být šťastní i nešťastní. Štěstí povstává z vnitřního klidu. Štěstí vzniká vždy, když se chceme dělit s druhými. Štěstí je stav, v němž se nacházíme, s partnerem nebo bez partnera, s penězi nebo bez peněz, s domem nebo bez domu a s uznáním nebo bez něj. Mnoho lidí si ale myslí, že mohou být šťastní, jen když něco určitého vlastní. A právě toto slůvko „když" nám nedovolí být šťastnými, a to nikdy. Nechceme se zabývat tím, proč jsme právě tam, kde jsme, chceme jen ven. Poté, co nám tuto situaci nadělily určité okolnosti, a sice naše vlastní nevědomá přání a utkvělé představy, budeme i při změně svých vnějších podmínek vnímat a jednat velmi podobně. Sami sebe bereme vždy s sebou. A to i do domnělého štěstí, které se samozřejmě nachází jinde než tam, kde zrovna jsme. Proto budeme i ve vytouženém štěstí nešťastní. V našem životě bude vždy něco chybět, abychom mohli zažívat plné štěstí. Před mnoha lety jsem měl zdánlivě všechno. Peníze, uznání, pracovní úspěchy, ženy a zdraví. A přesto jsem nebyl šťastný. Cítil jsem se prázdný a unavený. Tehdy jsem byl ještě přesvědčen, že všem ostatním se daří lépe než mně. Byl jsem přesvědčený, že musím získat ještě více, abych se přiblížil štěstí. Musel jsem se tedy stát ještě úspěšnějším, nashromáždit ještě více majetku, získat ještě více žen, pak už se pocit hlubokého štěstí určitě dostaví. A přesně tato víra mi nedovolila stát se šťastným. Přesně tento pocit nedostatku mne nechával nedostatek ještě více pociťovat. Aniž bych to věděl, přesouval jsem své štěstí do budoucnosti. Víra v to, že mám nedostatek, přehlušila všechna ostatní přání. Tak silně jsem věřil v tento nedostatek, který mi zdánlivě bránil ve štěstí, že ani tehdy, když se mi splnila první přání, nebyla pro mě správná, nebo přišla příliš pozdě. Z tohoto důvodu nemohlo být nic, ale vůbec nic, co bylo podle objednávky doručeno, přijato s radostí a vděčností, neboť jsem byl zároveň přesvědčen, že jiným se splnila mnohem lepší přání. Hledal jsem štěstí, ale čím více jsem hledal ve vnějším světě, tím více se mi ztrácelo z očí. Moje nevědomé přání tenkrát znělo: „Nejsem šťastný. Moje štěstí se nachází v budoucnosti. Potřebuji ještě více, abych byl šťasten." A tím jsem si zcela konkrétně objednával: „Nikdy nepocítím štěstí v současnosti". Můj základní životní postoj byl být nešťastný a na tom nemohlo nic změnit ani eventuální splnění mnoha přání. Teprve když jsem to vzdal a opustil tu zarytou představu, že mne šťastným učiní jiní, začal jsem nacházet spokojenost a lásku. Koneckonců za mým hledáním vždy byla jen jedna jediná věc: Toužil jsem po lásce a bezpečí, protože jsem je neměl, a doufal jsem, že je získám vnějšími zásahy. Ale když necítíme lásku a bezpečí v sobě samotných, nemůže nám ji poskytnout nikdo na tomto světě. To ale bohužel znamená, že ani splnění všech našich přání nezmění nic na našem postoji ke štěstí. Nejsme-li šťastní nyní, nebudeme šťastní ani po zásazích z vnějšku, ani když tomu občas věříme. Štěstí, které pak zažijeme, má jen velmi krátké trvání, protože neodpovídá tomu, co v hloubi duše prožíváme. Učinilo mne úspěšné přání šťastným ? Ano, rozhodně ! Ani ne tak proto, že se nyní v mém životě plní všechna moje přání, ale proto, že nakládám se svým životem vědomě a důvěřuji svému vedení. Už jen skutečnost, že smím stále znovu zažívat, jak se moje přání plní, mi umožňuje si uvědomit, že se zde, na této zemi, nemusím lopotit úplně sám. Dokonce i v těch nejtišších a nejosamělejších okamžicích se cítím naplněn a šťasten. Ať už jsem se na chvíli stáhl do ústraní, nebo jsem v davu na koupališti, jsem ve spojení. A naplněn vděčností. Pracovat s Universem je podstatně jednodušší, než se životem prodírat zcela sám. Úspěšné přání změnilo celý můj svět. Moje prožívání, můj pohled na svět, moje vnímání, moje partnerství a moji lásku k sobě samému. Každý den jsem se mohl sobě samému více přiblížit. Úspěšné přání mi při tom mocně pomáhalo. S každým dalším přáním, které mi bylo splněno, jsem poznával, které věci byly v mém životě skutečně důležité. Můžeme-li dosáhnout všeho, můžeme-li mít všechno, co si přejeme, začneme svá přání důkladněji zvažovat. Koneckonců je to, co hledáme, vždy jen láska. Koneckonců je to, co nás učiní šťastnými, vždy jen láska. Láska k nám samotným a láska k druhým.