Setkání na Malé Atlantidě 18,.19.8.2018

Dvanáctý kontakt - přesun duší

"Dnes jsme tu měli další incident," řekla mi hned v úvodu Sára. "Bylo to na severní straně Atlantidy. Zemí totiž táhnou nomádské tlupy, ale nejsou zdejší. Když dostaneme echo, že se tlupa blíží, je potřeba zesílit ochranné pole v místě případného střetu."

"Máte zvědy mimo Atlantidu?"

"Ano. V okolních lesích jsou rebelové a existují tajné schránky. Musíme každé tři až pět dní opustit ochranný štít a vyzvednout zprávy. Posíláme tam děti, které nemají čip a které se také rychle regenerují po průchodu časovou dilatací. Hned jak se holčičky vrátí, musíme je nakalibrovat a musí to být provedeno včas, jinak se mohou poškodit neurální spoje v mozku."

Dávalo to logiku. Komunikace mezi rebelskými skupinami musela probíhat buď osobně nebo přes vzkazy. Bylo to určitě nebezpečné. Věc komplikovalo navíc to, že bylo zakázáno vlastnit papír a tužku a knihách ani nemluvě. U koho se tyto věci našly, byl okamžitě odveden.

"Před časem jsi mi řekla, že jsi do naší reality propasovala dvě vědomí zakladatelek komunity. Můžeš mi říct, jak jsi to provedla?"

"Opustila jsem Atlantidu," Sára se chvíli odmlčela. "Nechtěla jsem ti to ani říkat. No ale když se ptáš, tak ti to popíšu. Šla jsem za těmi dvěma ženami domů. No není to spíš ani domov, jsou to takové vybydlené domy, moc toho tam ti lidé nemají. To my se proti nim máme královsky. Vysvětlila jsem jim do určité míry situaci, aniž bych upozornila na spojení mezi námi a požádala jsem je o svolení, zda mohu vytvořit duplicitu jejich vědomí.  To jsem pak udělala jedním prastarým rituálem. Toto vědomí jsem pomocí nového vynálezu našich ilegálních vědců poslal k vám. Je to technologie. Tato vědomí obsadila dvě ženy u vás, takže mají dvě vědomí. Dala jsem tam program, že jakmile ze sebe začneš vyzařovat kněžku, přitáhneš je k sobě. Nějaký čas tě budou učit praktickým věcem ohledně komunity. Ty je můžeš v tom novém vědomí zakonzervovat a mohou se stát platnými členkami komunity."

"Tedy ty jsi ale čarodějka! A jsou si ty bytosti vědomy, že mají v sobě dvě vědomí?"

"Do určité míry ano, ale necítí ten přechod tak drasticky. Budou pro vás přínosem"

"Děkujeme Sáro. Vím, že jsi pro nás hodně riskovala, že jsi musela opustit ochranný štít Atlantidy, jít pěšky v burce deset kilometrů do nejbližšího města, kde se to hemží kontrolami a slídivými drony a navíc jsi musela podstoupit regeneraci po časové dilataci."

"Pokud jen trochu mohu, pomůžu vám. Mám tě moc ráda Ty dny vedle tebe jsou jako zásah bohyně. Líbám tě, jsem ráda, že jsi, miláčku."

 

- pokračování -