Setkání na Malé Atlantidě 18,.19.8.2018

Máme pud sebezáchovy?

01/14/2021

Staré věci se hroutí a svět jde do chaosu. Jaké další konfrontace musí nastat, abychom si uvědomili, že teď je šance na změnu? Kolik bolesti a utrpení musíme ještě zažít, aby se nám rozsvítilo v hlavách?

Upřímně nevím, jak vysoko (nebo hluboko) je práh bolestivosti lidí. Co všechno si ještě necháme líbit? Jak daleko dovolíme, aby to zašlo? Kolik svobody si necháme vzít?  Vždy mě napadá paralela s koncentračními tábory za druhé světové války. Kolik bylo v koncentráku vězňů a kolik dozorců? Vždyť by je ti vězni rozšlapali jako karbanátek. Proti naštvanému davu by dozorci neměli vůbec žádnou šanci. Jenže.... Nikdo nechce být ten první. 

Zkouším se vžít do takového jednoho vězně. Vzali mi děti, zabili manželku, rozbourali dům, postříleli kamarády a mě zavřeli do tábora s nelidskými podmínkami. Nemám co jíst, je mi zima, místnosti jsou promořené nemocemi a hmyzem. Nemám žádné zprávy, nevím, jestli to peklo vůbec někdy skončí. Jediné, co ještě mohu ztratit, je můj život. A stejně mlčím. Stejně každé ráno vylezu s ostatními na appellplatz, nechám se bít, buzerovat, stejně dřu v jejich dolech, hledím na utrpení své a svých spoluvězňů.

Záměrně jsme použili tento extrémní příklad, aby bylo jasné, že ten hlavní nástroj ovládání je STRACH o svůj vlastní život. Je to tak nesmírně silně zakořeněný stav, že se dá s nadsázkou říct, že v tomto bodu to tvůrce přehnal. Jsme přespříliš zaměření na přežití svého vlastního biologického organismu a nevnímáme, že jsme především DUŠE. Že jsme si sem přišli pro zkušenosti. Že je to všechno jen iluze, mája, hrací pole, divadelní představení. A největší legrace je na tom to, že MY rozhodujeme o tom, jaké představení se bude hrát. Na nás záleží, zda si to matrixové prostředí přizpůsobíme tak, aby se nám tady žilo dobře. Úplně každý jedinec má vliv na to, jak se bude odvíjet realita. Jediný problém je v tom, že většina bytostí tvoří realitu NEVĚDOMĚ. Čili jinými slovy tím, že se tzv. zařadí do davu a slepě přijímají pokyny bez vlastního názoru, tak podporují temnou stranu, aniž to tuší. 

Proto jsme přesvědčeni o tom, že hlavním úkolem nás, kteří už trochu vědí, o čem to je, je ZMĚNA. Naším bytostním úkolem je zasadit se o to, aby na Zemi nastal zlatý věk. A zklamu ty, kteří si myslí, že to bude jen meditacemi a pozitivním myšlením. Jsme ve hmotě a proto změna musí přijít také přes hmotu. 

Nevíte jak? Přemýšlejte, jak by měl svět vypadat po novém resetu. Jedna věc je starý systém zbořit, ale druhá věc je vybudovat systém nový. Na jakých principech by měl fungovat? Jaký je můj přínos pro nový svět? Myslíte si, že musíte být světoví vůdci a mít moc věci řídit? Že jinak to nepůjde? Ale půjde. Začněme v malém. Doma. S přáteli. Vytvořme skupiny, buňky, komunity. Nabídněme hledajícím řešení. Vraťme se do přírody.

Komunita Malá Atlantida má otevřené dveře.