Setkání na Malé Atlantidě 18,.19.8.2018

Osmý kontakt - velký přesun

Nastal den, kdy se mělo uskutečnit největší dobrodružství jejich (a zároveň i našeho) života. Vše bylo dohodnuto, připraveno, sbaleno.

Přesně v minutu, kdy vyrážel Velký Mág od Řípu směrem na Atlantidu, jsem začala provádět techniky, které mi Mág poradil, aby se vygenerovala energie na jejich přesun. Energie se akumulovala v krystalu. Dohodla jsem se se Shantim, že budu energii generovat postupně, ve vlnách po dobu šesti hodin, aby to pro mě nebylo tolik náročné. V mezičase jsme probírali různé aspekty přesunu. Největší problém jsme viděli v časovém paradoxu. Velký Mág mi totiž řekl, že neví přesně, co se stane, až vstoupí pod ochranný štít Atlantidy. Předpokládá, že je strhne do svojí časové linie. Z toho vyplývá, že na Atlantidě se vrátí čas o měsíc a tím pádem Sára nebude obřezaná a je pravděpodobné, že všechno zapomene.

Uvažovali jsme také o jejich podmínkách. V té době, jak mi obě dvě skupiny shodně řekly, panovalo v této realitě velké horko, což byl také zásah jejich vládců. Velký Mág s dcerami proto cestují nazí, zahaleni v burkách. Je to také kvůli bezpečnosti, neboť všude jsou kontroly a na obloze hlídkují šmírovací drony. Proto se Mág musí maskovat za ženu. K přesunu používají bryčku taženou koněm. Hřebce dlouhá léta ukrývali před systémem, protože bylo zakázáno chovat domácí zvířata. Ty bylo dovoleno chovat jen retardům. 

Byl čas začít zase produkovat energii, protože Shanti dotykem na krystal zjistil, že je prázdný. To bylo znamení, že skupinka vyrazila a Mág si začal stahovat energii na podporu jejich koně a na ochrannou bublinu kolem bryčky. 

Měli jsme před sebou rozloženou mapu a odhadovali jsme, v kterém úseku z celkem asi 80 kilometrové cesty, se asi nacházejí. Museli jet nejpřímější cestou, ale mimo hlavní tahy, aby se vyhnuli kontrolám. 

Když jsem o den dříve probírala podobnosti přesunu se Sárou, vyjevila mi svoje obavy z časového paradoxu.

"Je možné," uvažovala Sára, "že na všechno zapomenu. I na tebe. Pro tento případ jsem uložila vědění, které ti chci předat, do jakéhosi mentálního trezoru. Až nastane správný čas, ty nebo Shanti se k němu dostanete."

Ten den se Sáře nechtělo odejít z kanálu, protože se bála, že se slyšíme naposledy. 

Zase byl čas vyrábět energii, protože ta předchozí zmizela z krystalu. Pak znovu. A zase. Začínala jsem být velmi vyčerpaná, čas se vlekl. Konečně se přiblížil konec šestihodinového maratonu. Naposledy jsem nastoupila na rituál, i když se mi ego bránilo. Zatnula jsem zuby s vědomím, že přeci kvůli mojí pohodlnosti celý přesun nepřijde vniveč.

Najednou, když ubíhaly poslední minuty šestihodinového limitu, Shanti povídá:

"Já je vidím. Napojil jsem se na ně v reálném čase.. Právě vjíždějí pod ochranný štít Atlantidy.."

V tom okamžiku odbily poslední sekundy.

"Všichni padli na zem a omdleli. Počkat, koňský ohon zůstal za ochranou energetickou bariérou. Tak to bylo těsné. Kočár se převrhnul a všichni omdleli, včetně holek z Atlantidy. "

První se probrala nejmladší, dvouletá holčička. Pomalým krokem se blížila k převrácené bryčce. V ruce nesla nádobu s vodou. První dala napít hřebci:"pij, koníčku", pak vzala nůž a všem rozřízla burky. Pomalu se příchozí probírali, posadili se a napili vody. Malá zachránkyně vzala holky za ruce, za nimi se zvedl Mág a celý průvod se zvolna přesunoval k budově.

- Pokračování -