Setkání na Malé Atlantidě 18,.19.8.2018

Osvícení nepadá z nebe

Čekáte na osvícení? Na otevření vědomí, převibrování, probuzení? Mám pro vás špatnou (nebo také dobrou) zprávu:  Nikdo to za vás neudělá. Neudělají to za vás kurzy, semináře, guruové, knihy, filmy a ani haluciogeny. Toto je pouze pomůcka na vaší cestě hledání. 

Jak tedy u člověka může dojít k osvícení? V zásadě jsou jen dva způsoby: tvrdou prací sám na sobě či takzvaným náhlým osvícením. Trochu si tyto dvě možnosti rozebereme.

Tvrdá práce sám na sobě

Všemu nejdříve předchází hledání svojí specifické osobní cesty. Kolik je lidí na této planetě, tolik je i cest k osvícení. Někteří lidé jsou zastánci takzvané komplexní cesty lásky. Já to vnímám tak, že láska je základní kámen a doprovodná vibrace toho, co děláme. 

Dobrá pomůcka pro nalezení svojí cesty je vzpomenout si, co mě bavilo, když jsem byl dítě. Programy nezatížená dětská mysl si ještě mnohé pamatuje, řídí se intuicí a nepřipouští si překážky. Vezměme si příklad. Malý chlapec touží být pilotem. Rodiče se shovívavě usmívají nad dětským snem a uvádějí ho do "reality" prohlášeními jako: pilotem se stane jeden z tisíců, budeš stále na cestách, z časových pásem budeš mít rozházený spánek, je to velká zodpovědnost, co když letadlo spadne, dělej raději něco reálnějšího třeba bankéře atd. A máme tady programy, které dětskou mysl masírují, až nakonec od svého snu ustoupí. A to je velká chyba, protože pohled z výšky na naši krásnou Zemi, na tu dokonalost v božím tvoření, by v něm vyvolalo stav euforie - osvícení - pochopení.

Malá holčička touží být krasobruslařkou. Naštěstí má pochopení u svých rodičů, kteří se rozhodli ji tuto cestu umožnit. Každý den ji budí ve čtyři hodiny ráno, aby už v pět hodin byla na kluzišti. Po tréninku je dívka do školy a druhý den totéž. Následují nekonečné tréninky, pády, modřiny, zima a slzy. Až jednoho dne vykrouží brusle dokonalý pohyb, tělo se nese v ladných křivkách a dívka prožívá radost, sebeuspokojení a stav euforie až rozkoše z pohybu na ledu. I to může být cesta. 

Totéž je i u hudebníků. Žádný hudebník nemůže dosáhnout virtuozity bez každodenního drilu a odříkání.  Jenom cvičení dělá mistra. Tisíckrát musí prsty proběhnout po hmatníku, až se stane pohyb zažitým a dostaví se pocit blaženosti z linoucích se tónů. 

Přikládám velmi trefnou písničku od Jaroslava Uhlíře - Když jsem chodil do lidušky.

Stejné je to i s duchovní prací. Cítíte, že je vaše cesta přes spontánní bubnování? Bubnujte. Bubnujte jako o život. Cítíte, že dosáhnete poznání skrze lucidní snění? Nastudujte si techniky a cvičte. Cvičte každý den s největším nasazením, není nic, co by vás od vašeho záměru odradilo. Jednoho dne to přijde. Nemůže to nepřijít, pokud do toho dáte všechno - nadšení, touhu, lásku a svoji vlastní práci.

Hřbitovy jsou plné nesplněných přání. Nebuďte mezi nimi a splňte si je.

 

náhlé osvícení

Jsou  mezi námi i tací, u kterých dojde k takzvanému náhlému prozření. Například sedí v hospodě u piva a najednou "vědí", aniž by pro to museli cokoliv udělat. Na první pohled to může být záviděníhodné, ale věřte, že takový člověk to potom nemá jednoduché.  Najednou mu nikdo nerozumí, přátelé, známí a rodina ho začnou považovat za divného blázna a někdy takový člověk nerozumí ani sám sobě. Vždyť v jednom okamžiku mu spadly matrixové brýle, to, co předtím dávalo smysl, už smysl nedává a naopak vidí souvislosti, které předtím neviděl. Jeho mysl se musí vyrovnávat s rychlým rozpouštěním starých vzorců, doznívají staré návyky a názory.

Před několika lety jsme byli svědky takového prozření u jednoho mladého muže. Bylo to pozdě v noci v jednom kempu. Leželi jsme ve stanu a chystali jsme se spát. Jenže to moc nešlo, neboť pár metrů od nás měla párty skupinka mladých lidí. Mezi hlasy posílenými alkoholem jsme najednou rozpoznali jeden, který mluvil poněkud jinak - o lásce, porozumění, o iluzi kolem nás. Nedalo nám to, vylezli jsme ze stanu a požádali skupinku, zda si k nim můžeme přisednout.  Dotyčný mladík nám řekl, že před několika dny v jednom okamžiku cítil, že se obaluje zářivým světlem, že se sám stává tím světlem a pak najednou věděl. Od té doby hledá někoho, kdo by mu rozuměl a vysvětlil mu, co se mu stalo. Povídali jsme si s ním u ohně dlouho do noci, kdy ostatní už odešli do svých stanů. Během rozhovorů jsme pochopili, že u něj sice došlo k osvícení, ale chybí mu informace a vědění a navíc nemá zpracované ego. Rozloučili jsme se s tím, že ho čeká ještě dlouhá cesta práce na sobě. Ani takový probuzený člověk nemá jednoduchou cestu, i on musí určitým způsobem za takový dar "zaplatit".

camp