Přístroj na terapii inertními plyny je již na cestě.

Pátý kontakt - výslech

Tuto kapitolu doporučuji přeskočit všem slabým povahám, neboť ze zde popisuje krutý výslech velekněžky.

Nastal den, kdy se měla Sára dostavit k výslechu. Po celý den jsem myslela jenom na ni a posílala jsem jí sílu.

Večer jsme se připojili do kanálu a Sára se také přihlásila. Udělalo mi nesmírnou radost, že jsem jí slyšela, to znamená, že je naživu. Řekla mi, že jí spojení stojí obrovské množství sil a musí jí energeticky pomáhat její dcerky. 

"Dostavila jsem se v určenou hodinu do úřadu světské moci v nejbližším městě. (do města se chodí pěšky 12km, protože dopravní prostředky pro obyčejné lidi neexistují, jsou zde pouze vznášedla pro elitu, moje poznámka) . Tam si mě převzalo pět osob v černých hávech, které jim zakrývaly celé tělo i s obličejem. Jeli jsme výtahem do sklepní místnosti, která byla opatřena protizvukovým polstrováním. Uprostřed bylo lehátko. Musela jsem se svléknou do naha a lehnout si na lehátko, na které mě připoutali s roztaženýma nohama. Zeptali se mě, kolik mám dětí. Řekla jsem, že žádné. Vyhrožovali mi, že to ze mě stejně dostanou, takže bude lepší, když jim to řeknu hned. Představila jsem si, co by asi s mými holčičkami udělali a mlčela jsem. Připnuli mi na bradavky takové skřipce a pevně je utáhli. Na koncích těch skřipců byl řetěz, který byl upevněn kladkou ke stropu. Ještě několikrát mi položili otázku, kolik mám dětí a když jsem pokaždé odpověděla, že žádné, začali natahovat řetěz, který byl připevněný k mým bradavkám. Prsa se mi začaly natahovat vzhůru. Ještě jsem si stačila všimnout, že postavy shodily černý háv a s údivem jsem viděla, že jsou to ženy islámského původu. Prsa se mi stále natahovaly, až jsem za ně visela, ale připoutané ruce a nohy nedovolovaly, aby se celé tělo zvedlo do výšky. Myslela jsem, že mi bradavky nevydrží a každou chvíli musí prasknout. Ženy na mě křičely, že jsem bílá svině a že ze mě všechno dostanou. Když jsem stále odmítala odpovídat, připnuly mi na prsa ještě elektrody a začaly do mě pouštět elektrický proud. Zmítala jsem se pod proudem na natažených bradavkách a trpěla nevyslovitelnou bolestí. Stále jsem ale měla na pozadí mysli, že nesmím prozradit svoje děti. Minuty mi připadaly nekonečné a mučení stále nepřestávalo. Pak jsem omdlela a když jsem se probrala, skřipce byly odstraněny a já jsem stále ležela na lehátku s roztaženýma nohama. Přistoupila jedna z žen se skalpelem a několika zkušenými tahy mi vyřízla klitoris a pysky. Cítila jsem, jak mi klesá sexuální energie a věděla jsem, že tímto přicházím o svoje schopnosti. Z rodidel mi vytékaly proudy krve a ještě jsem stihla říct, že krvácím, ať něco udělají. Chrstly mi na rodidla nějakou tekutinu, pálilo to jako čert, ale krvácení přestalo. Ženy se smály krutým smíchem, navlékly si svoje burky a odešly. Ležela jsem na lehátku dalších pět hodin, než jsem byla schopna vstát. Musela jsem si obléknout burku, kterou mi tam připravily a vyšla jsem ven. Tam na mě čekaly dvě ženy z naší komunity, které mě odvedly domů.

Teď ležím na posteli, mezi nohama mám spoustu bylinek a moje holčičky mi posílají energii, abych byla schopna vydržet spojení s vámi."

Co jsem měla Sáře říct? Měla jsem pocit, že po dobu vyprávění trpím s ní. Bylo mi to tolik líto. Tak jsem už neprodlužovala spojení, rozloučila se a probudila Shantiho. Ptal se, co se dělo, že ho strašně pálí mezi nohama.... Ani jsem neměla sílu mu to vyprávět...

 

- pokračování -