Setkání na Malé Atlantidě 18,.19.8.2018

Postoj Malé Atlantidy k otázce koronaviru

jak chápeme účel

Vycházíme-li z faktu, že nic se neděje náhodou a vše má svůj význam, tedy i pandemie s koronavirem má svůj účel. My zde na Malé Atlantidě jsme přesvědčeni o tom, že kauza uniklého koronaviru s infikováním tisíců lidí je spouštěcím prvkem transformačního procesu. Můžeme být ještě rádi, že se tento proces spustil v mírnější podobě a že jsme vlastně ještě dostali šanci. 

Aby se spustily jakékoliv procesy, je nejdříve potřeba konfrontace. Tím vznikne konflikt, na který potom reagujeme jako jednotlivci a tím i celá společnost. Čím silnější konfrontační impuls, tím vyvolá větší emoce a razantnější a protichůdné postoje a činy. Čím silnější akce, tím silnější reakce. Vypuštění koronaviru je vlastně geniální tah, jak vyvolat konfrontační situaci a pak jen stačí čekat, jak se ta spuštěná sněhová koule nabaluje a stává se neřiditelnou. Každý je s tím konfrontován, každý k tomu musí zaujmout nějaký postoj. I ten, který tvrdí, že na to názor nemá. A protože je celý problém spojený se zdravím potažmo životem lidí, pohybujeme se na těch nejcitlivějších lidských emočních strunách. Strach o život a o zdraví sebe a svých blízkých patří mezi stavy, které vyvolávají nejsilnější emoční prožitky. Tady to máte lidi a teď se ukažte! Co zvolíte? Lásku nebo strach? Vězení nebo svobodu? Peníze nebo zdraví? Myslíte jenom na sebe nebo pomáháte druhým? Budete čekat až vás někdo zachrání nebo se zachráníte sami? Ještě jste se nerozhodli? Můžeme vám podat pomocnou ruku třeba ve formě blackoutu nebo nějaké to zemětřeseníčko.....

Avšak koronavirus zasáhl kromě lidí i systém jako takový. Naše  vláda - čili systém - to co.....? Nezvládá. Neboli nástroje, které má systém k dispozici, přestávají fungovat. Stará pravidla přestávají platit. Z toho vyplývá, že systém se hroutí, aby mohlo vzniknout něco nového. A co to bude, to nové? O tom se rozhoduje právě teď. Rozhoduješ o tom ty. A taky ty. Jak se rozhodneš? Jaký život si nastavíš teď? Protože to můžeš být právě ty, který ukážeš, jaké to bude. Tím, jak žiješ teď. 

Jakékoliv snahy o zmírnění průběhu epidemie jsou předem prohrané a z vyššího principu to ani není žádoucí. Zastavení epidemie v tomto stadiu by zastavilo i transformační proces a věci by se pravděpodobně ještě s trochou snahy vrátily do starých pořádků. Čím více bude lidská bytost konfrontována s tímto virem nebo s jeho důsledky na všech rovinách, tím silněji si bude uvědomovat, že bude muset začít řešit problémy, které dříve neřešila. Budeme nuceni změnit životní priority. Otcové budou muset zpět převzít svoji roli "lovce" čili toho, kdo obstará rodině potravu a také roli ochránce. Žena si bude muset uvědomit, že je především matka a až potom úřednice či vědkyně. Možná, že některé ženy zjistí, že tu nejlepší stravu pro svoje děti má ve svých mateřských prsou. 

Uzavřením v izolovaném prostředí mnohdy miniaturních bytů vyplavou na povrch ve své naturální a syrové podobě mezilidské vztahy. Manželé, děti, sourozenci, prarodiče budou spolu na jednom prostoru 24/7, což se jim dříve nestávalo, a budou nuceni spolu konstruktivně řešit základní věci prostého přežití. To je první stupeň projevení, jací jsme. Jaké vztahy se nastaví na té nejzákladnější, rodinné úrovni, takové se odrazí i ve společnosti jako takové.

Izolace lidí v jejich malých světech povede jistě ke snaze hledat kamarády, sdružovat se. Jak dlouho vydržíme si s někým chatovat a posílat si fotky? Jak dlouho nám nahradí chytrá média opravdový lidský kontakt? Jaký vliv bude mít toto nucené osamění na psychiku a emoce lidí? Nakonec stejně všichni musíme vyjít ze svých úkrytů. Tak proč nevyjít ještě teď, dokud je relativně čas? Proč si teď na poslední chvíli před kolapsem civilizace neudělat život takový, jaký chceme a o jakém jsme snili jako děti? Před chvíli jsme si řekli, že atmosféru celé společnosti tvoří jednotlivci. Radují-li se jednotlivci, raduje se celá společnost. Má-li jednotlivec strach, je sevřená strachem celá společnost. Teď je čas na nové začátky. Společnost je v chaosu  a bude v chaosu do té doby, dokud někdo neukáže z toho chaosu cestu ven. Proč bys to nemohl být zrovna ty? Ukaž ostatním, jak si představuješ, jak by se mělo žít. Žij tak, opravdově a naplno. 

My na Malé Atlantidě jsme přesvědčeni, že nová společnost, která povstane z tohoto chaosu, by měla být na úplně jiných principech, z nichž jako nejhlavnější spatřujeme PRINCIP SDÍLENÍ namísto konkurence. Domníváme se, že určitým řešením by mohlo být sdružování lidských bytostí do jakýchsi soběstačných komunit či rodových statků. Výraz komunita bývá bohužel někdy zaměňován se slovem sekta, proto bychom to nazvali spíše jako volná sdružení svobodných lidských bytostí žijících společně na principech sdílení. Vznikne kolektiv zdravých lidí se zdravým myšlením, jakási vyčištěná startovaní hnízda, zárodky budoucí nové společnosti. To je to, co nyní nejvíc potřebujeme.

Někomu se může nyní zdát, že tato navrhovaná řešení jsou zatím předčasná. Zatím je to vlastně zábava, taková  nucená dovolená. Ale ta sněhová koule se pěkně řítí a zanedlouho to bude takový fičák, že už stihneme být pouhými pozorovateli.

Psáno 19.3.2020 20:00