Přístroj na terapii inertními plyny je již na cestě.

Reinkarnace

Reinkarnovaná osobnost vstupuje do nového plodu podle svých vlastních vlastností, schopností a tužeb. Neexistují žádná pravidla, že by osobnost musela na sebe vzít novou formu, která by byla připravena v prvním měsíci života plodu nebo v okamžiku narození. Je to postupný proces, daný zkušenostmi z minulých životů. Nezáleží pouze na emocionálních vlastnostech posledního inkarnovaného já, ale na emocích, které jsou vždy přítomné jako souhrn z minulých existencí.  Existují různé způsoby jak vstoupit do fyzického těla. Pokud je zde silný vztah a pouto mezi rodiči a nenarozeným dítětem, může osobnost vstoupit do těla již v okamžiku početí, není-li extrémně proti tomu se s nimi znovu setkat. Zpočátku se v děloze cítí jako ve snu a je stále soustředěna na mezidobí mezi jednotlivými existencemi. Postupně se však vzdaluje, až je nakonec velmi obtížné jasně se koncentrovat na situace mezi životy. V okamžiku zplození osobnost vstupuje do fyzického života výhradně za předpokladu silných vztahů mezi rodiči a dítětem z minulých životů nebo když velmi touží vrátit se do pozemských podmínek, ať už za jistým cílem či z posedlosti pozemským životem. To však nemusí být nezbytně škodlivé. Osobnost si může uvědomovat, že putuje do fyzického světa, je fyzicky orientovaná a pozemské podmínky považuje za ty nejlepší ke svému rozvoji. 

Jak jsem již řekl, o všem se rozhoduje předem. Reinkarnační osobnost si tedy uvědomuje, kdy došlo k početí, na které čeká, a je přitáhnuta do tohoto místa ve správný okamžik. Někdy osobnost, která se má stát budoucím dítětem, dlouho před početím navštěvuje prostředí, kde žijí rodiče. To je docela přirozené. Mezi jednotlivými životy jedinec může zpozorovat záblesky své budoucí existence. Ne v konkrétních událostech, ale skrze pocity
z nových vztahů, a v očekávání si připomíná úkol, který si zadal. Tak se vzpomínky na budoucnost stávají stejně běžné, jako ty na minulost. Fyzické tělo není prázdnou schránkou, kterou musíte naplnit. Nová osobnost se zdržuje v ní a kolem ní, od početí stále častěji a intenzivněji. Šok z narození však osobnost vtáhne do fyzické reality. V okamžiku narození dochází k náhlé změně a osobnost poznává podněty, s nimiž nemá tělesné vědomí ještě žádnou zkušenost. 

Osobnost tedy zažívá okamžik narození, nesleduje jej. Nově zrozená osobnost vibruje, takže je třeba ji stabilizovat. Když dítě spí, jeho osobnost často opouští tělo. Postupně dochází ke ztotožnění s fyzickým tělem, až se nakonec osobnost plně soustředí na fyzický svět.

psych19

Co je historie

Historie, jak ji znáte, představuje pouze jeden jediný paprsek, na který se soustředíte. Po svém interpretujete události, které vidíte, a promítáte je na tento paprsek. Soustředíte se na jeden bod, jste jako v transu, a když přijde otázka na pravý charakter reality, automaticky se upnete na tento malý blikající moment, který nazýváte fyzickou realitou. A Boha považujete za Stvořitele tohoto jednoho paprsku světla. Ze své zkušenosti znáte pouze jeden paprsek.

Historie, jak ji vnímáte, představuje pouze jednu úzkou řadu pravděpodobností, do které jste ponořeni. Nezahrnuje celou existenci vašeho druhu, není to katalog fyzických aktivit ani příběh stvoření civilizace, válek, radostí, technologií nebo úspěchů. Realita je daleko rozmanitější, bohatší a nepochopitelnější, než si myslíte nebo můžete nyní pochopit. Evoluce, jak ji vnímáte dnes a jak je popsána vašimi vědci, představuje pouze jednu možnou linii. Tu, jejíž jste součástí. Existuje tedy spousta dalších, stejně skutečných platných evolučních řad, které existovaly, existují a budou existovat v jiných pravděpodobných systémech fyzické reality.

Žádná evoluční řada není ukončená. Dokonce i když zmizí ve vaší realitě, objeví se v jiné. 

psych21

Bůh je myšlenka

Váš fyzický vzhled je vlastní materializací vaší představy o vás samých. Bez původní myšlenky by tato podoba neexistovala, i když je to často všechno, co si uvědomujete. Síla a energie myšlenky udržuje vaši podobu při životě. Myšlenky jsou tedy daleko důležitější, než si uvědomujete. Jakmile si osvojíte myšlenku, že vaše existence je multidimenzionální, stanete se médiem nekonečných pravděpodobností. Teprve potom můžete zahlédnout záblesk reality, která se skrývá za slovem „bůh“, snad pochopíte, proč je téměř nemožné správně porozumět pravému významu tohoto výrazu.

Bůh je Stvořitel nejen fyzického vesmíru, ale nekonečného nnožství pravděpodobných existencí, a to daleko obsáhlejšího, než jsou ty stránky vašeho fyzického světa, které odhalili vaši vědci. Prostě neposílá syny žít a umírat na vaši malou planetu, která je jen součástí všech pravděpodobností. Znáte mnoho pověstí o stvoření světa, jsou pouhou snahou zjednodušení poznání. Tyto otázky většinou ztrácejí význam, jakmile se dostanete za hranice svého systému reality. Neexistuje žádný začátek ani konec. Vyprávějí se o nich sice příběhy, ale je to omyl způsobený vaším špatným pojetím času. Začátek a konec ve skutečnosti znamená jedno, jsou to nerozdělitelné a stejně platné události.

Boha můžete zažít, a vy jej zažíváte, ať si to uvědomujete, či nikoli, skrze svoji existenci. Není to muž ani žena. Není vlastně vůbec člověk jako vy, ani osobnost, jak ji vnímáte vy. Vaše názory na osobnost jsou příliš omezené, aby obsáhly mnohočetné stránky jeho multidimenzionální existence.

psych4

Pravá podstata Ježíše

Vaše postava Ježíše symbolicky reprezentuje vaši představu Boha a jeho vztah k lidem. Byli to tři jedinci, jejichž historie se prolíná, a vám jsou známi pod společným jménem Ježíš Kristus, i když v této otázce panuje mnoho neshod. Všichni tři byli muži, protože v té fázi vašeho rozvoje by nepřijali ženskou podstatu. (Pauza do 21.55.) Jidáš například nebyl člověk ve vašem slova smyslu. Byl, ostatně jako všichni Kristovi učedníci, požehnanou „fragmentální osobností“ vytvořenou Kristem. Představuje sebezrádce. Reprezentuje tu část osobnosti, která se soustřeďuje na fyzickou realitu lakotným způsobem a z lakoty popírá své vnitřní já. Každý z dvanácti apoštolů představoval jednu vlastnost a Kristus reprezentuje vaše vnitřní já. Dvanáct apoštolů a Ježíš představují pozemskou osobnost, dvanáct hlavních charakteristik egoistického já. Stejně jako byl Ježíš obklopen svými učedníky, je vnitřní já obklopeno fyzickými vlastnostmi, které se soustředí na každodenní realitu. 

Kristové se narodili na vaší planetě a byli to lidé jako vy. Žádný z nich nebyl ukřižován. Dvanáct apoštolů Kristových je pouze materializovaná energie těchto tří osobností. Jejich hlavním cílem bylo jasně ukázat některé vlastnosti vrozené celému lidstvu. Nehledě na to, zda skutečně došlo k fyzickému ukřižování, je to psychická událost, která je stejně platná jako všechny ostatní spojené s dramatem. Mnoho z nich je psychických, ale některé ne. Psychická událost má na váš svět úplně stejný vliv jako fyzická, jak je zřejmé. Celé drama je tedy výsledkem lidské potřeby. Bylo vytvořeno jako výsledek potřeby, ale jeho původ není ve vašem systému reality. 

Reinkarnační civilizace

 

Některé civilizace dostaly příležitost, ale neuspěly. Nevědomě si pamatují svůj pád i jeho příčiny. Formují nové civilizace, které tedy začínají s jistým psychologickým základem. Jiné vyřešily své problémy a opustily vaši fyzickou planetu.

Na vaší planetě se angažovaly tři civilizace, a to ještě dávno před Atlantidou, kdy byla vaše planeta v poněkud jiné pozici. Lišila se především ve vztahu ke třem dalším planetám, které znáte. Po tato tři dlouhá období byly póly vaší planety obrácené. Všechny tři civilizace byly vysoce technologicky vyspělé. Především druhá z nich byla daleko rozvinutější než ta vaše. Dokázaly efektivně využívat zvuk, a to nejen v medicíně a válečném průmyslu, ale také v dopravě. Zvukem pohybovaly a přenášely fyzickou hmotu. 

Druhá civilizace sídlila v oblastech dnešní Afriky a Austrálie. Podnebí i ráz krajiny se velmi lišily od současného stavu, a to z důvodu otočení pólů. Veškerá populace byla koncentrována do těchto oblastí a neměla tendenci se rozšiřovat. Kromě toho existovaly na této planetě ještě další primitivní kultury. Rozvinutá civilizace neměla tendenci „civilizovat“ zbytek světa, ale naopak po dlouhou dobu bránila jeho rozvoji. Zvlášť usilovala o to vyvinout v lidské bytosti pojistku proti násilí, aby se touha po míru stala instinktem. Ve fyzickém organismu tedy nastaly jisté změny. Tělo přestalo reagovat na silnou agresivitu. Psychologicky lze zaznamenat pozůstatky tohoto jevu u jedinců, kteří omdlí nebo ohrozí svůj vlastní fyzický systém, než by spáchali násilí na druhém. Tato civilizace po sobě zanechala jedince, kteří žijí mezi námi v naději, že změní fyziologii celého druhu. 

Lumaniané byli velmi hubení, fyzicky slabí lidé, ale psychicky byli buď na vysoké úrovni, nebo naprosto nevyvinutí. U některých vrozené kontrolky proti agresivitě způsobovaly mnohokrát
zablokování energie ve všech ohledech. Tím utrpěly především jejich vrozené telepatické schopnosti. Kolem celé své civilizace si vytvořili energetická pole, čímž se izolovali od ostatních skupin. Nikdy by nedopustili, aby byli zničeni svou vlastní technologií. Stále více a více z nich si však začalo uvědomovat, že jejich experiment nefunguje. Někteří se po fyzické smrti připojili k předchozím, úspěšnějším civilizacím, které emigrovaly do jiných planetárních systémů fyzické struktury.

Vitalita této civilizace byla nízká. Ne proto, že neexistovalo násilí, ale že svoboda výrazu a energie byla automaticky fyzicky zablokována. Porozuměli zlu a násilí v pozemském slova smyslu, ale odmítali se učit z této zkušenosti. Bránili člověku využívat své vlastní metody k obrácení násilí v tvůrčí energii. Tak omezovali svobodnou vůli.

Celá civilizace fungovala víceméně v podzemí. Byli to tedy vlastně jeskynní lidé, odešli z měst do jeskyní. Jeskyně neobývaly pouze primitivní kmeny, ale staly se také branami do sídel Lumanianů. Jeskynní lidé, které považujete za své předky, v období, které označujete jako dobu kamennou, často nacházeli přístřeší v umělých jeskyních a městech, která kdysi obývali Lumaniané. Některé z nástrojů vyrobených jeskynním mužem byly kopie těch, které zde našli.

Podzemní základny byly s původními městy a osadami spojeny spletitým systémem dokonale vybavených tunelů. Lumaniané byli velmi esteticky založení. Stěny svých obydlí zdobili kresbami, malbami a soškami. Existovaly zvláštní dopravní systémy pro přepravu materiálu, zboží a lidí. Nebylo praktické stavět tunely ke všem základnám, zvlášť k těm méně početným, které byly hodně daleko od hlavních oblastí obchodu a aktivit. Tyto vzdálené osady musely být tedy soběstačné.  Základny byly rozsety po celé Zemi, ale nejvíce v dnešním Španělsku a Pyrenejích. Jedním z důvodů byli obři žijící v horských masivech. Lumaniané však byli slabé povahy, proto tyto základny obývali pouze ti nejsilnější.

Měli kompletně zmapovaný zemský povrch a dokonale znali i veškerý život pod ním. Věděli přesně, kde se nachází ložiska zemního plynu a jiných surovin. Byli hrdí na svoji civilizaci jako žádný jiný druh, který kdy žil na Zemi.  Lidé tehdy dokázali přemisťovat hmotu pomocí zvuku. Tak vznikaly tunely. Stejnou metodu využívali k výstavbě jeskyní v oblastech, kde jich byl nedostatek. Kresby na stěnách nesly informace jako dnes například označení budov. Byly na nich zobrazeny druhy zvířat a bytostí žijících v té které oblasti. Tyto kresby později sloužily jako vzory pro jeskynního člověka. 

psych7