Setkání na Malé Atlantidě 18,.19.8.2018

Základy kvantové fyziky

Vědomí v kvantovém paradigmatu

Podle Dr. Theresy Bullard

Je možné nějak využít kvantový potenciál a skutečně řídit průběh reality?

Mnoho lidí mluví o posunu v lidské evoluci. Co tento posun pohání? Jak ho navedeme pozitivním směrem? Bude to primárně duchovní posun, jak věří mnozí v New Age? Bude to čistě vědecký a technologický posun, jak věří mnozí vývojáři UI a transhumanisté? Nebo se tyto dva směry spojí a budou spolupracovat k povznesení Země do vyrovnanější a vyspělejší společnosti? Odpovědi na tyto otázky máme ve svých rukou. Jedno je jasné – dosažení takové rovnováhy bude vyžadovat zásadní posun v našem myšlení a vnímání. Jinými slovy změna paradigmatu. Změny paradigmatu vedou k revoluci našich životů. Když se mění paradigma, svět se mění s nimi. Dokážeme přeškolit naše myšlenky a zvyky od starého programování do nové otevřenosti a naladění na nové paradigma? Ano, dokážeme. Ale máme před sebou několik výzev, protože i se současnými poznatky z kvantové fyziky, teorie strun a multivesmírové kosmologii je lidské vědomí stále zaseklé v newtonovském módu. To, jak vnímáme a řešíme problémy je stále silně ovlivňováno zastaralými paradigmaty, které již nejsou vhodné pro dnešní rychlý a nejistý svět. Staré paradigma musíme současně nahradit novým. Naštěstí se vynořuje nová vize pro náš vztah ke světu a zakládá na kvantovém pohledu na realitu. Pojďme teda projít obě paradigmata – newtonovské a kvantové – jak se liší.

Newtonovské paradigma zakládá na těchto myšlenkách:

  • DETERMINISMUS ( každá událost nebo stav věcí je důsledkem předchozích událostí na principu kauzality a pevně daných zákonitostí. )

  • SEPARATISMUS (je snaha nebo tendence k oddělení )

  • REDUKCIONISMUS (se snaží vysvětlovat složité skutečnosti převedením na jednoduché části zejména rozkladem a tvrzením, že celek není „nic než“ soubor částí. )

  • MATERIALISMUS ( směr, který tvrdí, že jediná věc, která existuje, je hmota )

 

V jádru říká, že všechno může být izolováno, sníženo na individuální části, jež musí fungovat lineárně, logicky, mechanicky. Říká, že věci by měly být předvídatelné a kontrolovatelné. Odpojuje nás od ducha a rozhodování a podporuje oddělenost, což pohání ego a chamtivost. Nemusíme se dívat daleko, abychom viděli, jak toto staré paradigma vyvedlo svět z rovnováhy.

 

Tyto kvantové principy newtonovské paradigma převracejí vzhůru nohama. Přestože zní zvláštně a exoticky, kvantová teorie je doposud nejúspěšnější fyzikální teorie. Žijeme v kvantovém vesmíru. Od nejmenších částic až po největší struktury intergalaktického prostoru, kvantové principy jsou základem všeho v našem vesmíru. My sami jsme kvantové bytosti. Jedním z nejslibnějších a nejúžasnějších aspektů kvantové fyziky je, že se vesmír spoluúčastní, což znamená, že záleží na našich rozhodnutích, dokonce i myšlenkách. Tím se vrací moc do našich rukou. Ale je toho více, než populární úvahy o záměru.

 

Můžeme přeprogramovat nebo přepojit naše vnímání? Je to vůbec možné po stoletích genetického a společenského programování? A odpověď je ano. Je to možné, ale vyžaduje to kombinaci správných konceptů a každodenního cvičení, aby se něco změnilo. Když individuální posun udělá dostatek lidí, pak můžeme podpořit a vést ten kolektivní.

 

Kvantové paradigma pohlíží na realitu na těchto principech:

  • KOMPLEMENTARITA

  • KONTEXTUALITA

  • VĚDOMÍ

  • PROPO JENÍ

 

 

 

KOMPLEMENTARITA (dualita)

Jedná se o základní princip, který řídí mnohé mimořádné funkce kvantové úrovně. Jeho nedílnou součástí je tzv. Princip neurčitosti. Říká, že je nemožné přesně změřit dvě pozorovatelné veličiny spojené jako komplementární pár. Příkladem komplementárního páru je pozice částice v prostoru a její pohybová energie. Znamená to, že pokud přesně víme, kde se částice nachází, pak nebudeme nic vědět o její pohybové energii, která závisí na její hmotnosti, směru, rychlosti. Nebo také opačně. Na sebe to můžeme zajímavě aplikovat, když se zeptáme, kde právě jsme a kam jdeme? Pokud přesně víme, kde právě teď jsme, pak nebudeme mít naprosté jasno v tom, kam jdeme, protože abychom znali svou přesnou pozici, musíme stát na místě. Stojíme-li na místě, můžeme se vydat jakýmkoliv směrem. Cítili jste někdy, že nevíte, kam v životě jdete? Opakem je to, že pokud známe svou pohybovou energii a rychlost, pak nebudeme přesně vědět, kde jsme. Protože se hýbeme a naše pozice se mění. V životě je dobré mít pohyb, ale je také důležité se někdy zastavit a být tady a teď.

Dalším komplementárním párem jsou energie a čas. Energie je především spojená s vibracemi. Všechny věci kmitají určitou rychlostí a tuto rychlost nazýváme frekvence. Frekvence a energie jsou tedy nepřímo spojené s časem. Provázanost energie a času na kvantové úrovni funguje následovně: Pokud známe přesný okamžik nějaké události, pak se energie té události stane neurčitou. Jinými slovy, veškerý energetický potenciál je přístupný. Když to obrátíme a přesně víme, kolik má něco energie, pak nebudeme schopni určit, kdy se to stalo. Takže je přístupný veškerý časový potenciál a otevírá se nekonečno. Můžeme to aplikovat na sebe, když s zeptáme: Kdy jsem? Jsem zaseklý v minulosti, promítám se do budoucnosti? Když naše mysl přemítá o minulosti nebo budoucnosti, cítíme, kolik to vyžaduje energie. Nebo jsem v přítomnosti? Jedině v přítomném okamžiku se naše měření stane přesné, protože přítomnost je skutečná. Parádní na tom je, že když jsme v přítomnosti, tehdy se energie stává neomezenou. Alternativně si můžete říct: Kolik mám energie? Jelikož je energie přímo spojená s frekvencí, zvýšením frekvence si zvýšíme hladinu energie. Dokážeme-li převést svoji energii do koherentního stavu, kdy je všechno přesně naladěné na frekvenci nebo rezonanci, ztrácí se nám pojem o čase a můžeme splynout s věčností. V kvantové fyzice mluvíme o tom, že současně existuje mnoho možností a pravděpodobností, dokud nedojde k měření nebo pozorování neboli k rozhodnutí. Při pozorování se jedna z možností manifestuje, zatímco ty ostatní zmizí. Je to známé jako efekt experimentátora a hroucení vlnové formy.

Efekt experimentátora:

Světlo se projevuje jako vlna i jako částice, což vědce postavilo před paradox. Jak může být světlo vlnění a zároveň částice? Vědci se pak začali zajímat, zda se stejně může chovat i hmota. A vskutku může. Mnohé indikace a nové objevy v kvantové fyzice to potvrdily. Abych to zkrátila – připravíme-li experiment k pozorování vlnění, pak opravdu uvidíme chování jako vlnění. Pokud však připravíme experiment k pozorování částice, pak se chování změní na to částicové. Vše závisí na tom, jak si vědci zvolí experiment měřit nebo pozorovat. Fascinující na tom je, že se zdá, jako kdyby kvanta věděla, že jsou pozorována. Samotné pozorování má dramatický účinek na jejich chování. Tento jev se opravdu děje. Co nám kvantová fyzika říká o podstatě vesmíru? Odhalujeme že vesmír je duální nebo můžeme říct komplementární. To,co můžeme pozorovat je duální chování. Vlnění, částice, pozice, hybnost, energie, čas, Každý pár je hluboce provázaný. V kvantové sféře mohou být obojím a ničím. Všechny jsou jedním. V kvantové sféře nekonečné možnosti existují současně. Je to moře možností a není duální. Ale jakmile začneme měřit či pozorovat jeden z těch stavů ve fyzičnu, pak do hry vstupují neurčitost a dualita. Pozorováním zjistíme jeden aspekt, zatímco obětováváme znalosti o jeho komplementárním partnerovi. Tento duální charakter se opět sjednocuje v kvantové sféře, neděje se to zde, v pozorovací sféře. Tím se dostáváme k druhému hlavnímu kvantovému principu a ten říká, že jsou věci kontextuální.

 

KONTEXTUALITA

Jak dvojité experimenty ukazují, měření pozměňuje stav. Kvantové chování závisí na daných podmínkách. Co to znamená? Můžeme to interpretovat tak, že věci mají význam. Význam jim dáváme tím, že je pozorujeme. Mají význam na základě kontextu nebo podmínek, které si zvolíme. Mají význam podle toho, co si o nich myslíme. Tento význam vzniká interakcí nebo součinností mezi pozorovatelem a pozorovaným. Dalším znakem kvantových teorií je vznik nových vlastností. Když spolu různé částice a síly interagují za určitých podmínek, z kvantového moře se mohou vynořit úplně nové věci, které tam předtím nebyly. Celek se stane větší, než jeho jednotlivé části. Zde opět mluvíme o opaku newtonovského redukcionalismu. Na metafyzické a filozofické úrovni tato myšlenka navádí k otázce, zda jsme si tento fyzický prožitek náhodou sami nevybrali, abychom mohli pozorovat sebe a všechny možné manifestace Zdroje. Abychom pozorováním poznali a poznáním udělovali význam. Pokud ano, znamená to, že naše životy mohou mít věší význam, zejména když je uvedeme do kontextu mise. Kvantové myšlení by řeklo, že ano, že se vesmír spoluúčastní. V partnerství s vesmírem vytváříme skrze pozorování a rozhodování. Znamená to, že naše vědomí hraje zásadní roli v tom, co se manifestuje z kvantového moře možností. Je vesmír vědomý? Co je vědomí vlastně zač? Je to jen epifenomén mozku a vynořuje se čistě z molekulárních skupin fyzického systému, jak tvrdí materialisté, nebo je vědomí primární a nezbytné pro náš vesmír, jak učili mudrcové a nauky po celé planetě?

Jak může něco reagovat na vědomí, pokud to samo není vědomé a vnímavé? Ti z nás, kteří vědomí berou jako elementární složku vesmíru, jsou naštěstí v dobré společnosti.

Hermes Trismegistos napsal: Vše spatřené bylo zplozeno, neboť to kdysi bylo spatřeno.V kosmu není nic, co nežije. Život není zrod, ale povědomí. Vše je nesmrtelné, hmota, život, duch, duše, mysl. Skládá se z nich všechno.

Jedním z nejvíce ohromujících objevů kvantové fyziky je, jak se kvantové systémy natrvalo propojují poté, co se potkají a interagují. Vědce to plete a fascinuje. Znamená to, že již nemohou být považovány za individuální, ale stanou se intimně spojeným celkem. Vytvoří jednu entitu. I když jsou součásti na opačném konci vesmíru, informace mezi nimi nějakým způsobem cestují okamžitě, bez ohledu na to, kolik je mezi nimi času či prostoru. Albert Einstein byl věrným deterministou až do konce a tento jev označil jako síly woodoo nebo strašidelné působení na dálku. Tento kvantový objev silně vyzývá newtonovskou představu o tom, že jsou věci nezávislé a mohou se ovlivňovat pouze přímými fyzikálními silami. Jak došlo k objevu tohoto strašidelného působení? V reálné světě neexistují žádné fyzikální vlastnosti, dokud nejsou pozorovány. Kvantový svět musí být nelokální. Znamená to, že změna jednoho kvantového objektu může okamžitě ovlivnit vzdálené části vesmíru. Opět zde narážíme na hermetický princip korespondence – jak nahoře, tak dole. Naše rozhodnutí se mohou vážně táhnout celým vesmírem

Ve skutečnosti se provážou dva jakékoli kvantové systémy, které spolu interagují. Když se provážou částice, můžeme popsat pouze jednu ve vztahu k jejím partnerům. I když jsou provázané systémy na galaxie daleko, nikdy nejsou skutečně oddělené a vzájemně se neustále a okamžitě ovlivňují. Navíc se součástí toho provázání stane systém, kde se pohybují v průběhu jejich cesty. A pro nás to platí také. Jsme provázáni s každou částicí, se kterou jsme kdy interagovali včetně druhých lidí. Jsem provázáni se vším, s čím ti lidé někdy přišli do kontaktu a tak dále. Představte si, co to znamená. Každá subatomární částice světla nebo energie, která se k nám dostala ať už ze země nebo z vesmíru a hvězd, je s námi stále provázaná a nezáleží na tom, kde se teď ve vesmíru nachází. Ke všemu jsou s námi provázány všechny ostatní částice, se kterými všechny ty částice interagovaly. Co nám to tedy říká? Že nelokální koherence je možná základní aspekt reality. Naznačuje to, že kromě energie a hmoty vesmír přirozeně obnáší i informace. Jsou to speciální informace, jež se nejen přenášejí, ale hrají zásadní roli ve vzniku všech úrovní, od kvantové až po nás, kosmos. Skutečně jsme propojeni se hvězdami a vzájemně. Žijeme v propojeném vesmíru. Slova zasvěcenců: všichni jsme jedno.

Existuje nějaké tady a tam? Na kvantové úrovni ne. Prostor neexistuje, nepředstavuje omezení. Z pohledu kvantové reality provázaných systémů existuje pouze tady a zde. Nic není oddělené. Je pouze jeden celek. Co tedy kvantová fyzika říká o čase? Je minulost přítomnost a budoucnost? Pohybuje se šíp času stále jenom dopředu? Existuje tehdy a teď? Kvantovou odpovědí je rovněž ne. Čas v kvantové sféře nepředstavuje žádná omezení. Tuto skutečnost prokázaly tzv. Experimenty se zpožděnou volbou navržené kvantovým kosmologem Johnem Wheelerem. Fyzikové také dokázali demonstrovat provázanost částic, které spolu nikdy neexistovaly v čase, pomocí tzv kvantové teleportace. Znamená to, že kvantové systémy spolu nejsou vázány ani prostorem ani časem. Co se týče provázaných systémů, vše je tady a teď. Dostáváme se tím k myšlence, že časoprostor není stálý, ale pomíjivý. Opět vidíme, že kvantová propojenost je zásadnější, než čas nebo prostor. Co z toho můžeme vyvodit? Že jsme opravdu propojeni vzájemně i s hvězdami. Proč je ta propojenost tak zásadní? V tomto případě se můžeme znovu obrátit na hermetická učení o souladu. Tři zasvěcenci nám říkají, že tento princip ztělesňuje harmonii, jednotu a soulad mezi několika rovinami manifestace. Stejné zákony a charakteristiky platí na všech úrovních, protože vycházejí ze stejného zdroje, ze všeho. Jestli si to vědci uvědomují nebo ne, hledání za pochopením vesmíru zdědili od jejich předků, z nichž byli mnozí zasvěcení do hermetické tradice. Ústní tradice hermetických učení se údajně datuje až na 8000 let a zasvěcenci škol mystérií ji udržují naživu jako posvátnou moudrost. Většina vědců se shoduje, že by se měl vesmír řídit jasnými zákony. Ve fyzice mluvíme o zákonech obecné relativity, v kvantové mechanice, termodynamice a podobně, ale tyto zákony jsou pouze ukazatele na hlubší pravdu, skrývající se pod nimi. Vědci se již dlouho snaží pochopit boží mysl nebo co Einstein nazval tajemstvím Starého. Hledali teorii všeho, jednu matematickou rovnici ke sjednocení všech fyzikálních zákonů, a mnozí v jádru doufali, prokáže jako zásadový, že význam a smysl má vše, co pozorujeme a prožíváme. Tak to také je, ale dokud se vědci budou bránit a do fyzikálních zákonů nezapojí vědomí, v hledání teorie všeho budou neúspěšní. Onen původní princip jak nahoře, tak dole pochází z Thovtovy starověké Smaragdové desky. Originální text zní: „Je pravdivé, je jisté, je skutečné, že to co je dole, je jako to, co je nahoře a co je nahoře, je jako to, co je dole, aby byly dokonány zázraky jediné věci a vše pocházelo od meditace jediného. Všechny věci se zrodily z jediné věci přizpůsobením.“ (Hermes Trismegistos.). V tomto prohlášení vidíme, rozdíl mezi jedinou věcí a jedinou myslí. Zázraky jediné věci jsou manifestace jediného do hmoty a přizpůsobováním nebo transformacemi se potom zdokonalují a vyvíjejí. Tím jediným je ale sám zdroj, to, odkud všechno přišlo. Dále to říká, že všechny tyto věci přišly meditací jediného. Pojďme se podívat, co zde meditace znamená. Meditace je soustředění mysli jediného nebo totálního povědomí, dokud kompletně nepřejde do stavu koherence. Koherence je důležitý klíč, co se týče kvantové sféry. Znamená to, že je sladěné, synchronizované a jednotné. Je to jednotný stav. V tomto koherentním stavu ta mysl medituje o té jedné věci, kterou si přeje manifestovat. Hermes svému synovi říká: „Vše spatřené bylo zplozeno, neboť to kdysi bylo spatřeno. Zrod není nic jiného než představivost.“ Hodně to zní jako efekt experimentátora. Hermes potom říká, že „zdroj je neviditelný, protože je takový vždy, a to co se plodí, se neplodí samo. Ale pokud chceš vidět boha, pohleď na slunce, pohleď na měsíční disk, pohleď na hvězdný řád. Kdo ten řád udržuje? V celém kosmu není nic, co by nebyl bůh.“ A pokud se vám nelíbí slovo bůh, nahraďte ho zdrojem, univerzálním vědomím nebo čímkoliv, co se vám líbí. Jelikož jsou všechny věci z jediného, meditací jediného, hermetici tomu říkají princip mentalismu. Onoho jediného nebo veškerého můžeme vnímat jako všudypřítomnou, nekonečnou živou mysl nebo jako jednotné pole čistého vědomí. Je základem úplně všeho. V této mysli je všechno jednotné, takže pokud chtějí fyzici najít teorii všeho, musejí do ní zapojit vědomí, tuto jednotnou mysl jako neodmyslitelnou součást.

A jak to všechno můžeme aplikovat na naše životy? Jelikož jsme všichni propojení, ve vesmíru záleží na změnách, které provedeme ve svém nitru. Když na sobě zapracujeme, vyčistíme si myšlenky, slova a skutky, má to hluboký dopad. Když se v životě přesuneme od negativního k pozitivnímu, do vesmíru vysíláme příjemné vibrace. Vnějšek je manifestace vnitřku. Co to pro nás znamená? Pokud si chceme zlepšit život a okolní svět, musíme začít uvnitř. Dále to ukazuje, že pokud lze řídit, co vzejde z kvantového pole, bude to vyžadovat více, než záměr nebo rozhodnutí. Je to sice začátek a může mít dobré výsledky, ale budou náhodné. Potřebujeme mít koherentní záměr napojený na jednotnou mysl a meditovat o tom, co chceme. Jen každodenním meditováním, pravidelným uklidňováním nižší mysli se vědomě naladíme na jednotnou mysl. Jakmile se naučíme udržovat koherentní stav, staneme se efektivnějšími účastníky ve hře života. Kvantová fyzika však nabízí i další způsoby, jak se na tento stav jednodušeji naladit.